Známý hudebník Antonín Gondolán se rozhodl kandidovat do senátu ČR za stranu Nezávislých. Náš list ho požádal o rozhovor a on rád odpověděl na naše otázky.

Proč jste se vy, jako hudebník, rozhodl kandidovat do senátu a právě za stranu nezávislých? A jaký je váš názor na Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou?
S hudbou moje kandidatura nemá moc společného – po krátkém váhání, samozřejmě jsem si dal na rozmyšlenou, jsem přijal nabídku. Myslím, že každý má právo rozhodnout se, co bude dělat, ať už jako hudebník, lékař nebo třeba zemědělec. Ta nabídka přišla od Hnutí Nezávislí – tedy ne strany, to by byl paradox možná i proto, že jsem za ni kandidoval v roce 1996 do sněmovny, kdy jsem dostal nejvíc preferenčních hlasů. Nabídkou jsem byl potěšen, pokud vím, žádný jiný politický subjekt snad nikoho z řad národnostních menšin neoslovil. Definitivní ano jsem řekl po konzultaci s panem Železným, kterého si vážím i proto, že jako jediný nabídl také něco pro Romy. O paní Bobošíkové toho moc neřeknu. Snad jen že je to kus pěkné ženy!

S jakými cíly kandidujete?
Mým cílem je uspět. Máte-li na mysli, čím bych se v tom případě chtěl zabývat, tak odpovídám: To nejzákladnější je, že bych chtěl být jakýmsi zprostředkovatelem mezi majoritou a romskou menšinou. Zlepšit vztahy, získat na obou stranách více porozumění a tolerance. Moje základní oblast by bylo vzdělání, školství, kultura. Myslím, že pro začátek by toho bylo dost ...

Budete se přímo věnovat romské otázce? Kde přesně začnete řešit romskou problematiku?
Na to už jsem vlastně odpověděl. Chci začít u vzdělávání romských dětí. Ale nejen jich! I Romové musí udělat všechno pro to, aby je společnost neviděla jen v negativním světle. Přiznejme si, že jsou mnozí, kteří všem pověst kazí. I tohle bych chápal jako jeden ze svých úkolů.

Co chcete pro Romy z postu senátora udělat? Například pokud jde o nezaměstnanost, romskou segregaci na školách – zvláštní školy, bydlení, kulturu, udržení romské identity?
To je široké téma. Jedna věc také je, co bych chtěl a druhá, co bude v případě mého zvolení do Senátu reálné. Znovu ale zdůrazňuji – za základ všeho považuji vzdělání. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale od vyrovnání vzdělanosti romské menšiny s ostatní populací se podle mne odvíjí i řešení všech dalších problémů, na které se ptáte. A, jak už jsem naznačil, vzdělání by si měli doplňovat i starší lidé, moje úsilí by se netýkalo jen těch, co teprve do školy nastoupí.

Věříte si natolik, že jste připraven vstoupit do tak velkého politického světa? Pokud ano, jak fundovaný jste v oblasti politiky? Pokud ne, jak se chcete zdokonalovat a získávat politický rozhled?
Kdybych si nevěřil, nekandiduji. Ostatně, on ten náš český politický svět je opravdu, ale opravdu malý. A když se tváří jinak, je spíše pro smích, strach z něj rozhodně nejde. Já se domnívám, že politika obecně je o lidské zkušenosti, o schopnosti chápat, co jsou v naší společnosti skutečné problémy, které lidem vadí, o kontaktu s nimi, s těmi „obyčejnými“. Rozhodně chci spíše řešit už zmíněnou segregaci romských dětí v základní škole než počet našich vojáků v Afghánistánu. Žádný politik nerozumí všemu – a já si myslím, že v té poloze, kde bych chtěl být aktivní, se orientuji docela dobře. Protože politika není něco, co se dá vyučit nebo vystudovat. A pokud jde o otázky legislativy a podobně, kde je třeba užší specializace, mám už ostatně jako každý politik připravený velice dobrý tým poradců z okruhu mých dlouholetých přátel různých profesí.

Mám dojem, že Vladimír Železný oslovil cíleně osobnosti z populární hudební scény. Necítíte za tím nějakou jeho osobní strategii?
Pan Železný mě oslovil a já jeho nabídku přijal, na tom nevidím nic špatného. Když si pořádně přečtete seznam 27 kandidátů, zjistíte, že z populární hudby jsme na něm dva, což není ani deset procent. Mnohem cíleněji jsou osloveni špičkoví vědci, lékaři, podnikatelé. To ovšem asi není téma pro média, takže to někdy vypadá, že za Hnutí Nezávislí kandidujeme s Petrem Jandou jen my dva. Přitom těch dalších 25 by si zasloužilo minimálně stejnou pozornost, jakou noviny věnují nám. Takže o žádnou strategii zaměření na populární hudbu podle mne nejde.

Co jste schopen udělat pro to, aby vás volili i Romové?
Jít za nimi a říkat jim otevřeně, co ode mne mohou čekat a co ne. A že toho pozitivního bude určitě více než jim nabídnou ostatní protikandidáti na Praze 10, to snad ani nemusím zdůrazňovat. Pokud budou přemýšlet – a já věřím, že ano – pochopí, že alespoň nějaký krůček jsem v tomhle směru pro ně udělal. Budu samozřejmě rád, když mi pak svůj hlas dají. Rád bych je také pozval na naše předvolební setkání s občany Prahy 10, kde bude ale rovnocennou náplní případným otázkám a odpovědím naše hudba. Vystoupím se sestrou Věrou, Gondolán Triem a účast slíbili i další zpěváci – přátelé. Uvažuji i o tom, že si v předvolebním čase otevřu na Praze 10 kancelář, kam by za mnou mohl v určitých hodinách kdokoliv přijít a ptát se.

Jaký je váš názor na romský parlament? Co si myslíte o tom, jakým způsobem a kým byl sestaven?
Vím, jakou ode mne čekáte odpověď, ale musím vás zklamat. Já spíše hodnotím, že se alespoň něco děje, něco se chce změnit, něco zlepšit, dát o sobě vědět. To, že se o to pokoušejí lidé, kteří už něco začali a nepovedlo se, není jen jejich chybou, ale chybou nás všech. Neumíme se navzájem podržet. Myslím si, že nápad to byl dobrý. Je třeba zapojit lidi, kteří už nějakou zkušenost mají a já bych byl rád, kdyby to kromě jiných mohli být právě lidé, které máte na mysli. My mezi sebou nemáme tak zkušený kádr, abychom mohli moc přebírat. Ano, je dost vzdělaných, ale nezkušených. Já budu v každém případě rád s romskými aktivisty spolupracovat.

Nemáte obavu, že budete mít méně času na hudbu?
Vím, že na hudbu bude méně času, ale nebojím se toho. Budu méně koncertovat, ostatně na to už snad mám i věk, nahrál jsem se na tisících pódií dost a dost. A více tvořit – ať už s kytarou nebo ve studiu.

Kdo je vaším politickým idolem a čí strategie je vám nejbližší?
Vy znáte někoho, kdo by měl za idol politika? Já ne. Ani já žádný idol v této oblasti nemám, ale asi bych ho dokázal sestavit z dobrých vlastností několika politiků, kterých si vážím – kdybych je současně zbavil těch vlastností špatných. A pokud jde o strategii, domnívám se, že naše strany a politici si troufnou tak nejvýše na taktiku, která se mění od voleb k volbám a dál než za ty čtyři roky nevidí. Věřím, že naše Hnutí Nezávislí má za cíl delší perspektivu a rád bych při jejím uskutečňování byl.

Gejza Horváth