Od 1. ledna 2004, kdy v Bulharsku vstoupil v platnost antidiskriminační zákon, podalo ERRC společně s Nadací Romani Baht a Bulgarian Helsinki Committee několik žalob, týkajících se případů diskriminace příslušníků romské komunity. Necelý rok od chvíle, kdy zákon vstoupil v platnost, obdrželo ERRC a jeho místní partneři od bulharských soudů pět významných rozsudků.
První rozhodnutí se týkalo zaměstnanců společnosti VALI Ltd., kteří odmítli obsloužit Sevdu Nanovou kvůli romskému původu a vyhrožovali jí násilím. Soud tehdy dal ženě za pravdu a přiznal jí odškodnění, které jí společnost musí vyplatit. (RH č. 17.)

Elektroměr důvodem k diskriminaci
Krajský soud v Sofii rozhodl 12. července ve věci Rumen Grigorov versus sofijská státní elektrárna. Žalobce romského původu nedostal od elektrárny povolení, aby připojil svůj dům k elektrické síti – odmítl totiž podepsat doplňující smlouvu, na jejímž základě by elektrárna umístila elektrický měřič na devítimetrový sloup. Elektrárny totiž toto opatření údajně považovala za jediný způsob, jak zajistit, aby „se Romové nelegálně nepřipojovali k dodávkám energie.“ Fakt, že žalující je pravidelným plátcem, nikdy se nepokusil o nelegální připojení a následkem netradičního umístění elektroměru si navíc nemohl zkontrolovat spotřebu energie, elektrárna jednoduše nevzala v úvahu. Soud však situaci zvážil, stejně jako fakt, že tento druh praktik je svévolný a ze strany obžalované strany je využíván pouze v romských čtvrtích a rozhodl, že žalobce se stal obětí diskriminace. Elektrárně nařídil, aby žalobci poskytla přístup k elektroměru a možnost jeho kontrolování a podobné praktiky pozastavila.
V obdobném případě rozhodl soud ve prospěch Kocho Kocheva a pěti dalších Romů, kteří žijí v segregované romské osadě Filipovtsi v Sofii. Také tam se elektrárna musela elektroměry odstranit a umístit je v přístupné výšce; poškozeným navíc vyplatila odškodnění.

Diskriminace v zaměstnání
Další případ, který v rámci nového zákona vyhrála žalující strana romského původu, se týká diskriminace v zaměstnání. Společnost Kenar Ltd., výrobce a distributor potravin, odmítla, aby se Anguel Assenov zúčastnil přijímacího pohovoru kvůli jeho etnickému původu. Za účelem otestování pravdivosti zprávy, že firma užívala diskriminačních praktik při získávání zaměstnanců, zavolal Anguel Assenov do její kanceláře, aby se zeptal na inzerát zveřejněný obžalovanou stranou. Tam jej informovali o požadavcích na inzerované místo a požádali, aby se zúčastnil pohovoru. Žalující se posléze zeptal, zda je problém, že je Rom, načež zmíněný zaměstnanec prohlásil, že by to problém opravdu byl. Assenovi následně sdělil, že pohovor již není zapotřebí, protože společnost má přísná nařízení, podle nichž nemůže zaměstnávat Romy. Celý telefonický hovor, který byl pouštěn přes reproduktor, vyslechli dva svědci, kteří poté vypovídali u soudu. Soud rozhodl ve prospěch žalujícího a přiznal mu odškodnění a obžalované straně nařídil, aby v budoucnu od podobných praktik upustila.

Diskriminace ze strany poskytovatele služeb
Také poslední rozhodnutí Krajského soudu v Sofii se týkalo elektrárny, konkrétně jejího odepření poskytování dodávek elektrické energie romským platícím spotřebitelům. ERRC vstoupilo do soudního řízení ve veřejném zájmu jako zainteresovaná strana. Dne 9. ledna došlo k poruše elektrické sítě v segregované romské čtvrti Fakulteta, která přerušila dodávky energie do více než stovky romských domácností. Poskytovatel odmítal opravit síť déle než dva měsíce a tvrdil, že mnoho z postižených uživatelů mělo vůči elektrárně nesplacené dluhy. Spolu s dlužníky bylo však postiženo dalších bezproblémových 30 romských domácností, kteří rovněž museli zůstat bez proudu. U soudu žalující tvrdili, že podobný postup se rovná kolektivní sankci dlužníků a nedlužníků, že jde o praktiky diskriminační, protože se týkají obyvatel romských čtvrtí, a že dodávky energie v těchto čtvrtích nejsou platičům nikdy přerušeny jen proto, že jejich sousedé jsou neplatiči.
Rasová diskriminace ve jmenovaných případech porušuje mezinárodní standardy: Úmluvu OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace, Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. Rovněž porušuje bulharský antidiskriminační zákon, který přestože se netýká případů rasově motivovaného násilí, zakazuje diskriminaci ze strany veřejných i soukromých stran ve všech sférách veřejného života, včetně poskytování služeb a zaměstnání. Nejdůležitějším aspektem nového zákona je však přemístění břímě prokazování, že k diskriminaci nedošlo z oběti na údajného pachatele diskriminace.
Přestože není Bulharsko členem Evropské unie, antidiskriminační zákon platný od 1. ledna 2004 byl bulharským parlamentem přijat na základě požadavků, které stanovuje Směrnice EU o rasové rovnosti.

Jana Kabeláčová
(z podkladů ERRC)