Roman kvintet je brněnská hudební jazzová skupina, která se zaměřuje na instrumentální hru. Hraje standardní evergreeny, skladby velkých jazzové osobností, ale i romské čardáše či foxy v jazzovém kabátě. Hudebníci Roman kvintetu pocházejí z významných muzikantských rodin, takže k hudbě byli vedení už od dětství.

Skupinu založil Roman Horváth, zvaný Kupčík, který má dobrou pověst pro svoji píli a zodpovědný přístup k muzice. Už jako dítě chodil do hudební školy, jeho otec dbal na to, aby z něho byl dobrý muzikant. Nechtěl ho však zasvěcovat do romské hudby, a tak mu sháněl noty známých koncertních a operetních skladeb. Kupčík už ve dvanácti letech hrál technicky náročné přednesové skladby, francouzské valčíky, argentinská tanga, swing, ale i českou polku. Později působil v romských i českých muzikách, a také v profesionálních souborech zvučných jmen, jako je například Romano Rat, kde hraje dodnes. Jako hudebník projel kus světa. Romové uznávají Romana Horvátha jako hudebníka schopného hrát jakýkoliv žánr a s jakoukoliv skupinou. I když je Kupčík univerzální muzikant, nejraději hraje jazz. Říká, že mu přináší volnost a svobodu. Jazz ho dokonce natolik ovlivnil, že založil kvintet z romských brněnských kvalitních muzikantů. Hrají v obsazení Roman Horváth – akordeon, Mirek Pulčák – bandoleon (akordeon, který má na obou stranách stejné hlasové skříně s perleťovými knoflíky, je bohatě ozdobený ornamenty z ebenu, kovu a perleti), Vladimír Horváth (Kupčíkův bratr) – syntetizér, Jan Poliak – baskytara, Roman Lopez – bicí.
Roman kvintet hrají muziku, která zní uchu lehce. Je to univerzální jazz oslovující posluchače různých věkových kategorií. Hrají instrumentálně, repertoár je posazený na sólový akordeon. Povězme si o každém z nich podrobněji.
Roman Horváth – jeho jazzové cítění, způsob hry a schopnost improvizovat, jsou tak silné, že dokáže změnit charakter a náladu i originální skladbě. Svými improvizacemi dostává posluchače do světa nových a nepoznaných pocitů. Jeho improvizace hraných skladeb jsou pokaždé jiné: svoje hudební nápady zpočátku rozvíjí pomalu, ale potom hraje s bravurní technikou bez překlepu a přehmatu. Posluchače tak dostává do transu, ale vzápětí je uklidní, když z ničeho nic začne opět hrát hlavní téma melodie.
Vladimír Horváth – také tohoto syna otec cepoval, aby měl i z něj muzikanta. Když si ostatní děti hrály venku, Laďa seděl doma za klavírem a cvičil etudy, stupnice a malé koncertní skladbičky velkých mistrů. Dnes je to muzikant každým coulem, jeho hra je velice vkusná, inteligentní a konkrétní. Takovým stylem jako on hraje jen málo klavíristů. Laďova doprovodná hra je náročná, jeho vedení harmonie je velice přesné – kde je melodie, tam jsou i jeho jazzové akordy. Jsou dílem okamžiku a jeho nápady nenechají posluchače ani muzikanty v klidu. Improvizace jsou vedené klidně, s ojedinělými nápady. Klade je přísně v akordu nebo i mimo něj, ale sledují pořád melodii. Témata rozvijí bouřlivě s velkou a precizní technikou. Někdy začíná improvizovat na jednom tónu a přidává k němu druhý, z nich pak vznikne nápad, který přejde v rytmické napětí. Laďa je nabitý hudebními nápady a energií. Je osobnost, jazzman, svoje místo v kapele si zastane.
Jan Poliak – otec jej brával už jako dítě hrát do kapely se zkušenými univerzálními muzikanty. Tam nabíral zkušenosti. Dnes je i on univerzální hráč a může hrát v kapelách různých žánrů. Nejlíp se cítí v jazzu, protože ctí hudební svobodu. Honza je zručný, inteligentní a profesionální hudebník, hráč, který je schopný okamžitě tvořit v dané harmonii basovou doprovodní linku. Tóny, které potvrzují akord, volí ve své hře přísně, respektuje přitom ostatní. Jeho improvizace jsou konkrétní a podstatné, tvoří je klidně, jednoduše a dodržuje přitom hudební zákony.
Mirek Pulčák – vyrostl v rodině uznávaného muzikanta. Otec Mirka učil hrát světové evergreeny, učil jej hrát stylem hudebně honosným, bohatým a muzikálním. Dnes je z něj ojedinělý muzikant ne jen způsobem hry, ale také svým nástrojem. Bandoleon je sestrojený tak, že pravá strana knoflíkové skříně je osazena hlasy pro hru melodie a akordu. Levá je osazena doprovodnými basovými hlasy. Hra na bandoleon vyžaduje obrovskou píli, trpělivost a vytrvalost. Pulčák tento nástroj ovládá mistrovsky. Společná hra bandoleonu s klasickým akordeonem vydává zajímavý zvuk, který sám o sobě je poznamenán jazzem. akordicky doprovází sólového hráče a chvílemi jej zdobí technickými improvizačními tématy. Když hraje melodii, tak ji zahraje jednoduše, zato však s velkým důrazem na přednes. Když improvizuje, je z jeho hry cítit, že byl odchován swingem.
Roman Lopez – už ve dvanácti letech dokázal zastoupit svého otce bubeníka, ovládal základní rytmy (polka, valčík, tango, samba, swing, bossanova). Hrál v různých kapelách zaměřených na univerzální žánry, ale také ve výlučně jazzových kapelách. S muzikou prošel kus světa a nabral zkušenosti. Perfektně cítí swing a také to umí dat najevo. Když doprovází, jeho hra je svěží, citlivá, přesná. Očekává, předvídá a reaguje na dění v kapele, na jednotlivé členy, dbá na celkové znění kapely a přizpůsobuje se. Daný rytmus drží na uzdě, nezpomaluje, ani nezrychluje. Když dostane prostor pro sólo, tak si ho vychutná a maximálně využije.

Gejza Horváth
Foto: autor