MFD uvedla 18. října v rubrice Názory článek Tomáše Hirta Válka o „etnopočítadlo“ Romů.
Jsem nucen na tento článek reagovat, ačkoliv jeho pokleslá úroveň by si zasloužila spíše ignoraci. MFD však čte příliš mnoho lidí a nelze je ponechat v mystifikaci z pera páně Hirtova. Žádná válka o „etnopočítadlo“ Romů se nekoná a konat nebude.
MFD můj článek nezveřejnila, a tak doufám, že alespoň někteří z odborníků prostřednictvím Romano hangos mohou dostat k dispozici moji reakci.

Ivan Veselý však odpověděl rozumně a pravdivě v článku Toho gadži je mi líto v MFD dne 20. října na řadu výmyslů a nesmyslů, uvedených ve zmíněném článku.
Terminologie používaná panem Hirtem si nezadá s tím, co používají neonacisté a rasisté v komentářích o Romech. Výrazy jako „soukmenovci“, „hitparáda národního obrození“, „etnopočítadlo“, „romští nacionalisté“ apod. jsou jejich typickým výrazovým prostředkem. Pro sociálního antropologa, za něhož je T. Hirt považován, je to výrazivo více než zarážející.
Podívejme se blíže, co je pravdy na tom všem.
Ujasněme si nejdříve pojem romských elit. Rozhodně to nejsou předáci v Parlamentu Romů nebo jiní lidé nedůvěryhodní, kteří se snaží zakládat svoji legitimitu na etnickém principu. Dnes existují mladí Romové, kteří zakládají své postavení na profesionalitě, aniž popírají své romství: učitelé, právníci, lékaři, historici. Vedle nich jsou Romové starší generace, pro něž je základem jejich činnosti neposkvrněná občanská čest a konkrétní výsledky jejich práce. Tito lidé mají společné s lidmi nevěrohodnými, ziskuchtivými a domáhajícími se laciné popularity pouze své romství, bohužel.
Avšak, nikdo nikdy z okruhu těchto lidí nepožadoval, aby sčítacími komisaři byli výhradně Romové. Nikdo nikdy z těchto kruhů nepožadoval ani náhodou sčítání Romů jako takových. To je výmysl představitelů Parlamentu Romů, který neměl a nemá podporu ani ve státních institucích, ani mezi Romy. Analýza situace, o níž by bylo možno hovořit, bude klást jiné otázky a jiné cíle.
Mám ovšem trochu obavy. Vždy, když politici při podobných příležitostech slibují analýzy, může to být dobře působící výmluva směřující k odkladu řešení v nastolování konkrétních kroků. To jen mimochodem.
Pan Hirt pokládá za debakl jím označených „romských nacionalistů“, když při posledním sčítání lidu deklarovalo své romství pouhých 12 000 Romů. Copak tento fakt sám nestačí k tomu, aby Romové legitimně usilovali o svoji emancipaci na základě přiznání statutu národnostní menšiny? Nepotřebují k tomu nové potvrzování. Je jisté, že kvalifikovaný a střízlivý odhad počtu Romů v ČR činí 250 000. Důvody, proč Romové nechtějí deklarovat své romství, mohou být nejrůznější. Není třeba spekulovat. Spíš je to důvod k zamyšlení, že takový skutečně vysoký počet Romů ovlivňuje řešení záležitostí soužití v mnoha jiných směrech, než jen nutně v procesu emancipace Romů.
„Samozvaná elita“, jak to označuje pan Hirt, se nikdy k počítadlu nedostane. A nechce to ani skutečná elita Romů. Všichni se pohybujeme v prostředí demokratické společnosti. Co se v ní děje a bude dít, je věcí všech občanů, nikoliv jen elit, ať už jsou jakékoliv.
Výrazové prostředky T. Hirta jsou typické pro lidi, kteří ironizují a snižují velkou práci poctivých Romů, kteří usilují o svoji emancipaci v naší společnosti, stejně tak jako v celé Evropě. Jsou to výrazové prostředky vlastní demagogii, zvýrazňování negativ, polopravd, eventuálně lží, a jejich nepřípustné generalizaci na všechny a všechno.
Stejného dne v MFD vyšel článek redaktorek Blažkové a Grohové, který celkem rozumně hodnotí, jak to s Parlamentem Romů je. Snad by mohl pana Hirta přimět k tomu, aby se chytil za nos.

Karel Holomek
předseda Společenství Romů na Moravě,
2. místopředseda Rady vlády pro romské záležitosti