V oznámení o konání tiskové konference a semináře Mýty a realita integrace Romů (pražský klub Mánes 26. října) jsem si přečetla anotaci příspěvků semináře, na němž vystoupili pánové Ing. Petr Víšek, výkonný ředitel Socioklubu, Roman Krištof, projektový koordinátor IOM Praha, Tomáš Pojar, ředitel společnosti Člověk v tísni – společnost při ČT a Mgr. Tomáš Hirt ze Západočeské univerzity.

Úryvek z příspěvku posledního zmíněného účastníka diskuse, který se objevil ve zmíněné anotaci, mě znepokojil snad ještě více, než názor Ing. Víška, že práce Mgr. Jakoubka (o němž se mimochodem v předchozích třech číslech RH rozsáhle zmiňoval Karel Holomek) „vysvětluje, proč se koncept společenské integrace romských komunit desetiletí nedaří“. Ale zpět k Tomáši Hirtovi, který rovněž vychází z Jakoubkovy práce a od nějž jsem se dozvěděla následující: „Pojetí Romů jako jednotné a soudržné politické komunity neumožňuje určit, zda jde o lidi, kteří potřebují profesionální sociální službu. Předpoklad vzájemné solidarity na základě etnické sounáležitosti lze ve světle současných výzkumů označit za zcela chybný.“
Zpochybnit něčí etnicitu, tedy jedincovo ztotožnění se s určitou skupinou lidí, kteří se hlásí ke stejným či podobným kulturním vzorcům, zvykům, tradicím, jazyku a určité sociální struktuře, a jeho příslušnost k takové skupině, je dle mého názoru zcela nesprávné. Při revizi dosavadních programů inkluze Romů do společnosti nelze vycházet pouze z jedné publikace, která se navíc jeví velice neobjektivně a tím pádem neakademicky. Romské etnikum bezesporu pojímá celou řadu různých subskupin, jako jsou kupříkladu olašští, maďarští či moravští Romové nebo Sintové. Detailní analýza specifik těchto navzájem odlišných skupin by jistě byla přínosná nejen pro zobjektivnění a zdokonalení vědeckých poznatků. V tomto případě kulturní antropologie, ale i samotného přístupu těch státních orgánů, institucí i nestátních, neziskových organizací, které se věnují projektům na inkluzi sociálně slabých příslušníků tohoto velice rozrůzněného a početného etnika.

Jana Kabeláčová