Před necelým rokem jsem v televizi shlédla dětský pořad, v němž zpěvák Daniel Landa zasvěceně hovořil k divákům o bezpečnosti na silnicích, dopravních nehodách a jím iniciovaném projektu na snížení obětí na komunikacích.

V duchu jsem si říkala, jak je možné, že televize zve člověka, který se ještě před několika lety svými texty otevřeně hlásil ke hnutí skinheads a myšlence „bílých Čech“, aniž by se zmínila o jeho xenofobní a rasistické minulosti. Už z toho důvodu, že se v mém okolí pohybuje několik adolescentů, kteří nezažili Landu - rasistu, ale znají ho pouze jako rockového rebela a tvrďáka a k dispozici mají pouze informace, které jaksi opomíjejí rasistickou etapu jeho hudební kariéry. Jako by na tento dost podstatný fakt o Landovi zapomínali i dramaturgové televizních hitparád, v nichž již několik měsíců figuruje. Pravda, v posledních letech jsou Landovy texty o něco „snášenlivější“ a „mírnější“, byť jeho image vykazuje daleko agresivnější a násilnější znaky. Je mnoho lidí, kteří nosí maskáče, mají vyholenou hlavu a nejsou rasisté, ale pochybuji, že s ohledem na minulost je Daniel Landa tento případ.
Proto jsem se zaradovala, když jsem v Reflexu číslo 42 četla avízo rozhovoru Jiřího X. Doležala se zmíněným „umělcem“ – měl se týkat právě Landových sklonů v minulosti. Doležal zvolil postup diplomatického, avšak asertivního kladení otázek. Výsledkem jsou odpovědi, které sice znějí láskyplně a smířlivě, pokud jde o Landovy názory na budování České republiky coby společného prostoru, avšak usvědčují jej z určitého druhu nesnášenlivosti. Daniel Landa založil řád Ordo Lumen Templi a uspořádal koncert k uctění Karla Kryla, při níž mši celebroval biskup Václav Malý. Toto vše zní jako bohulibá činnost. Když se však důsledně zamyslíme nad výroky typu „Vyzývám všechny lidi, Čechy…“ nebo „Když se řekne katolíci, je to stejně blbě jednoduchý, jako když se řekne Cikáni…“ či „Před patnácti lety pro mě bylo důležitý zařvat Jsi Čech, Čech!, dneska už to jenom šeptám a důležitější pro mě je udělat nadaci…“, je celkem evidentní, že máme co dočinění s velkým nacionalistou. S nacionalistou, který za těch 15 let nedospěl ani nezmoudřel a i kvůli svému komerčnímu úspěchu má možnost zakládat nadace. Mluví o dobru, lásce, víře a odkrývání hlubších sfér života než je koupě drahého automobilu, závodění či thaibox. Dokonce zmiňuje i roli jedince ve společnosti, avšak potom toto vše „spláchne“ výrokem „Proč ne bílá (rodina)? Je to úplně jedno.“ Či „Přínosný naší zemi může být úplně každý, kdo chce. Původ nebo rasa v tom nehrají žádnou roli. Ale nevím, kolik takových Vietnamců tady je. Je tu i řada Vietnamců, kteří nám tu zem rozebírají. Je to o jednotlivci a o tom, jak vnímá místo, kde žije. Jestliže ho vnímá jako společnej celek a chce pro něj něco udělat, je to super.“
Jakýpak jedinec? Jedinec je především člověk, ne Vietnamec či Cikán. A navíc – pan Landa počítá s tím, že pokud tito jedinci, kteří se vymykají jeho představám o „plně funkční české rodině“, zde chtějí žít a být považováni za rovnoprávné lidské bytosti, musejí budovat naši zemi, aniž by zástupci a přestavitelé tohoto společného prostoru či on sám pro ně chtěli cokoli udělat. Když říká, že se to týká jak Čecha, tak Vietnamce, neuvědomuje si, že „neetničtí“ Češi to mají ve společnosti nesrovnatelně těžší než etničtí. Pro Landu je však mnohem jednodušší říct „To neřeším“, zavřít oči před zjevnou diskriminací, rasismem a xenofobií, jejíž existenci mimochodem podporoval svými texty, a své inklinace ke skinheadům vyměnit za důvěryhodnější a společensky přijatelnější spolupráci s katolíky.
(nn)

V textu jsou použity citace z písně Bílá liga Daniela Landy a skupiny Orlík