Ve středu 27. října hostil brněnský klub Fléda již třetí ročník romského minifestivalu Djangofest. Tentokrát dramaturgie nabídla pódium také kapelám neromským, a tak se po celý večer střídaly soubory romské a neromské. Hlavní část večera odstartovala po sedmé hodině mladá kapela Bongo boys. Posluchače zaujala nasazením, upřímností projevu a také přímočarostí svých textů. Formace Na jednu noc v obsazení vokál, akustická kytara a bicí naservírovala porci jazzových standardů ve vlastní originální úpravě. Posluchačsky se jedná rozhodně o zajímavou kapelu, hodící se ale především do komorní atmosféry klubů. Nálada v sále během jejich produkce trochu spadla.

Gulo čar předvedli kvalitní výkon, na jaký jsme u nich zvyklí: vystoupení podali s naprostým přehledem, instrumentální samozřejmostí a zběsilou energií. Publikum tančilo a dostávalo se postupně do varu, to byl jasný vrchol večera. Elektrizující atmosféru v publiku bravurně přetavil do šansonového vnímání zpěvák a klavírista Matuš Bagár. Zpíval písně v romštině i angličtině, některé refrény notovalo publikum spolu s ním. Bagár je bezesporu hudebník-romantik s citem pro melodii, nebojí se píseň vystavět tak, že může místy odkazovat až k italské kantiléně. Jeho osobnost naplnila celý sál – a stačil k tomu „jen“ jeho vlastní hlas, piano a doprovodná kytara. Posluchač by si rozhodně zasloužil oficiální album tohoto interpreta. Mladá Zkušebna, která následovala po Bagárovi, zahrála skladby Santanovy, Erika Claptona atp. Říci, že patří zatím jen do zkušebny, by bylo příliš tvrdé a snad i nespravedlivé, rozhodně však nepatřila na pódium v hodinu, kdy měl Djangofest vrcholit.
Pokud chce dramaturgie uchovat prestižní jméno „svému“ Djangofestu, a to už jistě získala zvláště po velmi vydařeném loňském ročníku, měla by pečlivě zvažovat, komu dá prostor v hodinách, kdy koncert vrcholí. Hodinu před půlnocí tentokrát nastoupila Garáž a Tony Ducháček – kapela zastupující český underground. Přímočarý, přehlušený bigbít s většinou depresivně se linoucími Ducháčkovými texty (pokud mu bylo ovšem rozumět) by ocenil jistě každý český „pravý“ bigbíťák. Ne ovšem romský posluchač. A tak v tu dobu publikum prořídlo a obklopilo spíše barové pulty. Nebyl to vyloženě dramaturgický přehmat, ale našlo by se jistě hodně jiných a lepších řešení, které by atmosféru jednoznačněji nastartovaly. V noční části Djangofestu vystoupili bratři Lázokovi.
Ještě dlužno říci, že po celý večer hrála v přísálí kapela Tu-La-More sestavená z místních romských jazzmanů, která podala vynikající výkon. Korunovala mu naprostá instrumentální hravost a nadhled. Tento hudební bonbónek je již zavedenou a velmi dobrou tradicí organizátorů Djangofestu.

Tomáš Šenkyřík, muzikolog Muzea romské kultury