Podle statistik britské Home Office, úřadu, do jehož kompetence spadá mj. udělování víz, pracovních povolení a povolení k pobytu, překročilo loni hranice Velké Británie více než 12 200 000 cizinců ze zemí ležících mimo Evropskou unii. O tom, že většina z nich do Spojeného království přijela za prací, není pochyb. Levná pracovní síla je velmi vítaná a potřebná. Home Office také proto minulý rok udělila více než osmdesát tisíc pracovních povolení.

Většina cizinců míří do hlavního města. Pokud se procházíte dnešním Londýnem, budete si zejména v některých částech připadat jako ve starověkém Babylonu. Nespočet jazyků, mnoho podob angličtiny a nekonečné množství barev. Pár kroků britskou metropolí se podobá cestě kolem světa. Ráno v Číně, v poledne na Předním Východě a večer třeba v Latinské Americe či Africe.
Na první pohled vypadá vše téměř ideálně, ale často tomu tak není. Londýn se jeví jako multikulturní ráj a člověka docela překvapí, když se setká s projevy rasismu a xenofobie. Co je ale ještě překvapivější, jsou původci těchto projevů. Na rozdíl od České republiky jimi nejsou domorodci, tedy rodilí Britové, ale v drtivé většině případů imigranté. Jednotlivé etnické skupiny se navzájem nenávidí. Turci nesnášejí Araby, Číňané Indy, Poláci Čechy a téměř všichni dohromady nemohou přijít na jméno černochům, Židům a Romům. Naopak většina Britů má vstřícný vztah ke všem. Pokud tedy potkáte na ulici smíšený pár, velmi často je jeden z dvojice Brit. Africko-arabský či indicko-americký pár je jen velmi výjimečný. Zejména první generace přistěhovalců se pohybuje, zamilovává a komunikuje téměř výhradně uvnitř své komunity. Čím více se přistěhovalci stávají po legislativní stránce Brity, tím více se jim podobají i v myšlení. Třetí a čtvrté generace předsudky již většinou netrpí.
Z tohoto obrázku londýnské situace si člověk nejlépe uvědomí, že xenofobie a rasismus jde často ruku v ruce s chudobou, nízkým společenským postavením a nedostatkem vzdělání. Pravě lidé v nejisté situaci často potřebují hledat viníka – jedince či skupinu – která má podle nich podíl na jejich osudu. Stejně jako v Londýně i u nás spolu s klesající životní úrovní a vzdělaností rostou nenávistné nálady. Jelikož je však Británie na ekonomicky vyšší úrovni, panuje tam celkově otevřenější atmosféra, která je ovšem podpořená také dlouholetým přílivem imigrantů.
Situaci ve Spojeném království, v naší zemi a potažmo na celém světě, by určitě pomohlo zlepšit uvědomění si vlastních kladů a nedostatků. Lidé by měli více věřit ve své vlastní schopnosti a přestat svalovat vinu za svůj úděl na ostatní. Na druhou stranu by občas neškodilo ubrat trochu na sebevědomí. Nikdo není více normální než ostatní a nikdo není dokonalý. Nemá cenu opovrhovat zvyky a myšlením lidí z jiných částí světa, mnohem více by prospěla trocha porozumění nebo alespoň snaha o něj.
Při snaze o vybudování harmoničtější multikulturní společnosti hrají v neposlední řadě velmi důležitou roli vlády jednotlivých zemí. Ta naše by se mohla od britské (která také bohužel není bez chyby) mnoho co učit. Je ledaco zlepšovat hlavně v oblasti školství. Stále jen málo žáků se během výuky setkává s multikulturní výchovou. Učitelé v mnoha případech nevědí, jak vyučovat děti imigrantů a při předmětech jako je např. zeměpis nebo dějepis se velmi málo prostoru věnuje územím, odkud tito lidé přicházejí.
Každý člověk během svého života projde několika stádii a stejně tak se i každá společnost vyvíjí. Ta česká na rozdíl od té britské měla pouze pár let na to, aby si zvykla na příliv imigrantů, a proto nezbývá než doufat, že se situace u nás během několika let zlepší.

Zuzana Labantová, Londýn