O Parlamentu Romů v ČR jsem už napsal článek pod titulkem Válka o miliony, který vyšel ve 22. čísle Romano hangos. Protože jsem popsal, co si myslí Romové, nedá mi, abych nenapsal, co si myslím já. Nechci válčit a už vůbec ne z pozice síly. Sám jsem už jednou zažil, že jsem v jedněch romských novinách nedostal možnost říct svůj názor. A nejen já, ale i mnoho dalších Romů. Při tom je normální a přirozené, že lidé nesouhlasí jen se vládní politikou, ale jsou i v opozici. Vydavatelé zmíněných novin s námi válčili z pozice síly a pod rouškou spravedlnosti nás ve svém tisku špinili. Prezentovali nás jako nepřátele Romů. Skutečnost však byla taková, že prali svoji špínu. A protože RH jsou noviny Romů, my to dělat nebudeme! Ctíme svobodu slova, zveřejníme každý názor na tento parlament. A hlavně očekávám, že se vyjádří jeho zástupci.

Jak mezi národy, tak i mezi lidmi jsou rozdíly. Sto lidí, sto názorů. Všichni nejsou stejní, nejsou stejného názoru, vnímají jinak, vidí jinak, rozhodují jinak. Tak proč by měli být Romové jednotní a vyhovovat všemu a všem. Proč by nemohli mít svůj parlament, o který navíc stojí nejen proto, že věří jeho vůdci, ale i proto, že je některé romské organizace i v čele s jejich vůdci už zklamali. Romové přece nejsou stádem krav a volů, které se nechá jen tak zahnat na porážku. I Romové si mohou vybrat, komu budou věřit a komu dají svůj hlas. A právem se mohou takto rozhodovat, protože léta jim nikdo nevěnoval pozornost. A když si Romové zvolili svůj parlament, tak v našem malém národě se našlo hned mnoho chytrolínů, kteří ho zavrhli. Nedali mu vůbec možnost projevit se, stojí proti němu, vlastně proti Romům. Odpůrci parlamentu vše hodnotí jen podle toho, co docílili oni sami a myslí si, že jen oni mají patent na rozum. Chtějí řešit život druhých a možná, že nemají vyřešený ten svůj. Nevědí, že obrnění svými hodnotami, kariérou, morálkou, charakterem a slepotou ostatním Romům škodí a stávají se pro ně nebezpečnými.
Od Romů bych tento přístup vůbec nečekal, myslel jsem si, že naše romipen (romství) je bude zavazovat a budou spravedliví.
My přece dobře víme, jak nám je, když nás někdo zavrhne jen proto, že jsme černí. Když s námi nikdo nepočítá jen proto, že jsme černí. Když jsme špatní jen proto, že jsme černí. A když jsme nic neudělali a už jsme na vině. Chytrolíni moc dobře vědí, o čem mluvím, protože tím trpí i oni. Kvůli tomu se společně stáváme oběťmi diskriminace, rasismu, někteří zato platí i svými životy.
Naším chytrolínům nevadí, že některé české organizace pod zástěrkou, že Romům pomáhají, ukrajují z našeho chleba. Nevadí jím, že ve zmíněných organizacích už dlouho pracují lidé, kteří o Romech nic nevědí, nevědí, co prožívají a co potřebují. Ale už dlouho se tím živí. Chytrolínům zase pro změnu nevadí, že i některé romské organizace pro Romy léta nic neudělaly a také se tím už dlouho živí.
I taková je pravda a právě proto, by měl Parlament Romů v ČR dostat šanci žít, rozvíjet se a realizovat svůj program. Romové jsou ve stadiu svého národního obrození a chytrolíni jejich snahu pohřbívají. Parlament odsoudili a popravili hned jak vznikl. Pokud nebude životaschopný, ať se pohřbí sám. Chytrolíni odsoudili i jeho šéfa, člověka, který ví jak a proč Romové žijí tak, jak žijí. Který vyrůstal v romských hodnotách, prožíval to, co všichni Romové, který ví, o čem mluví, který s nimi cítí, který ví, kde je lež a kde je pravda. A Milan Ščuka, šéf parlamentu, takovým člověkem bezesporu je. Za svými cíli šel po schodech nahoru, ale také padal, vždycky však vstal a začal znova. Ve svém osobním i veřejném životě vyhrával, ale i prohrával, byl nejen bohatý, ale i chudý, vždy však docílil čeho chtěl. O svoji rodinu se dovedl postarat, uměl ji zabezpečit, své děti poctivě vychoval a vedl je ke vzdělání. Romům pomáhal také. Už od sedmdesátých let je zaměstnával. Ve státním sektoru si lidi mohli nejvíc vydělat 2500, u jeho přidružené výroby vydělávali až 10 000, což na tu dobu byly velké peníze. Samozřejmě, že vydělával i on, ale jak už to v životě bývá, člověk se všem nezavděčí. A lidové rčení Kdo nic nedělá, nic nepokazí nebo Kdo chce psa bít, hůl si najde a Za dobrotu, na žebrotu pořád platí. Ščuka zaměstnával Romy i po převratu a zaměstnává je dodnes. Zatím co jinde by je do práce nevzali, u něho měli a nadále mají stálé zaměstnaní a velice slušný měsíční příjem. Ščukovi se nedají popřít jeho zásluhy. Připomenu z nich jen několik. Uspořádal první romský světový festival Romfest, dal dohromady první romský profesionální hudební soubor, chloubu Romů, Lavutara. Byl prvním vydavatelem romských novin Romano kurko. Byl a je vzorem mnoha romským podnikatelům, dává pracovní příležitost těžko zaměstnatelným Romům, pomohl a pomáhá jednotlivcům i celým rodinám. I jeho zásluhou se změnila životní úroveň, historie a postavení Romů ve společnosti. Skýtá tedy Milan Ščuka záruku, že bude pracovat v jejich prospěch? Dá se mu důvěřovat? Nebo toho udělal pro Romy ještě málo? A kdo vlastně jsou lidé, kteří diktují kritéria hodnot ostatním? Romové, napište nám! Pokud nebude na tento článek nikdo reagovat, znamená to, že nikoho tento problém nezajímá anebo Romové naše noviny nečtou.

Gejza Horváth

Tento článek nevyjadřuje názor redakce, vyžaduje však přece jen bližší vysvětlení. Jeho autor, Gejza Horváth, se vyjádřil jako soukromá osoba, nikoliv jako jeden z redaktorů Romano hangos.
(red)