Na houslích jsem závislý už od 17 let

Romové mají bezesporu hudební talent, však se také říká, co cikán to muzikant. A vztahuje se to i na Lukáše Čonku (23) z Brna, který se narodil v rodině, kde je muzikantem každý. Už když jako dítě začal hrát na housle, byl pýchou rodiny, připomínal všem dědu, velkého primáše. Na rodinné oslavy přicházel Lukáš s housličkami a vždy ukázal, co umí. A tak rodiče rozhodli, že se musí hudebně vzdělávat. Chodil do hudební školy, ale i na soukromé hodiny navíc. Účinkoval na dětských vystoupeních a koncertech hudebních škol, účastnil se různých soutěží a vždy se uplatnil. V rodině rostl nadějný muzikant, který se musel dál vzdělávat. Jen co ukončil základní školu, kde byl také dobrým žákem, šel na konzervatoř.

Co tě táhlo k muzice?
Oba rodiče pocházejí z muzikantských rodů a chtěli mít ze mne také muzikanta. Ani mě nemuseli moc přesvědčovat, protože s muzikou jsem vyrůstal. Kam jsem přišel, tam se hrálo, v rodině už hrály i děti a mně se to líbilo.

Proč sis vybral právě housle?
Rozhodli o tom i rodiče: v rodině se nikdo houslím nevěnoval. Měl jsem tak převzít štafetu po dědovi, který byl uznáváný primáš a houslista. Musím přiznat, že housle se mi líbily. Začal jsem hrát v sedmi letech, ale vážně jsem to bral až od dvanácti. Chodil jsem do hudební školy a u profesora jsem potom dostával hodiny navíc.

Co ti to dalo?
Každý den jsem se seznamoval s houslemi, poznával techniku hry. Cvičil jsem, hrál a dostával jsem do těla. V sedmnácti letech jsem si uvědomil, že už jsem na houslích závislý.

Proč sis k dalšímu studiu vybral Romskou konzervatoř v Košicích?
Mohl jsem zůstat tady v Brně, ale nechtěl jsem studovat jenom klasiku. Na košické konzervatoři mají kromě standardní výuky některé obory navíc. Jsou tam i tři orchestry, klasický, jazzový a lidový, což je pro mě velkým přínosem. Jako houslista a primáš to pro svoji existenci potřebuji, mám možnost se vyvíjet v různým žánrech, doprovázet různé tance a zároveň si osvojuji práci a vedení velkého orchestru. Musím říct, že za čtyři roky jsem toho získal hodně.

Takže bydlíš v Brně a do školy dojíždíš do Košic?
Ano. Když jsem se v osmnácti letech ocitl takto ve světě sám, znamenalo to pro mne naučení se samostatnosti a získání velkých zkušeností. Musel jsem se naučit o sebe postarat, hospodařit s penězi. Takový člověk se nemůže spoléhat na nikoho a hlavně dospívá dřív než člověk, který žije v rodině.
Mám už za sebou maturitu a teď si dodělávám pedagogické minimum, tedy absolutorium. Škola mně toho dala moc. Jako houslista jsem se zdokonalil a jako hráč mám víc zkušenosti než ten, kdo studuje na standardní konzervatoř. Košice mě také připravily na hudební soukromý život. Absolventi standardních konzervatoří, kteří se chtějí živit muzikou, nemusí dostat místo ve filharmonii, ani se nemusí dostat na vysokou školu a potom stojí před problémem, co dál. Mně na rozdíl od nich připravili i nato. Můžu hrát všude, kde po houslistovi vyžadují univerzální muziku, to znamená aby nehrál jen klasiku, ale všechno. Můžu doprovázet různé tance, hrát v orchestrech různých žánrů nebo dát do kupy partu schopných hráčů a ucházet se o místo v cizině.

Jak postavení má Romská konzervatoř mezi ostatními školami a jak na ni pohlíží veřejnost?
Romská konzervatoř existuje už dvanáct let. Její ředitel je Rom, zástupce je Slovák. Většinou tam vyučují slovenští profesoři, Romů je v pedagogickém sboru málo.
Profesoři státních konzervatoří vědí, že na naší škole máme standardní výuku.Vědí také, že tam studuje víc gadžů než Romů, že musíme splnit totéž, co jejich studenti. Ale není jim neznámé ani to, že máme výuku navíc, že máme tři orchestry a víc veřejných vystoupení. Hráli jsme už i prezidentovi, který vyznamenal ředitele školy Gejzu Adama a čtyři studenty, k nimž patřím také já. Veřejnost nás bere, naše koncerty jsou vždy vyprodané. Určitě bych doporučil tuto konzervatoř každému, kdo má vážný zájem o hudební vzdělání. Každý muzikant by se měl vzdělávat a my Romové obzvlášť.

Co budeš dělat po absolutoriu?
Zatím jsem se ještě nerozhodl. Chtěl bych rok počkat a rozhodnout se teprve potom. Mám možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole nebo se vrátit domů a živit se muzikou v duetu.

Co pro tebe znamenají housle?
Někdo říká, že housle jsou jeho chleba. Já s houslemi vyrůstám, žiji, a proto jsou mi vším. Housle ke mně patří stejně jako patřily k mému dědovi, nebo jako patří k Romům. Kdybych je neměl, ztratil bych všechno.

Gejza Horváth