Romština je něco, co nám Romům zůstalo. Ačkoliv nás gádžové chtěli asimilovat, ať už to byla Marie Terezie nebo komunisti, romština nám zůstala jako náš poklad. Když se na to podíváme tak, že Romové nemají svůj stát, svou zem, můžeme být rádi, že máme svůj jazyk.

Když čtu romské noviny, které u nás vycházejí, mrzí mě, že se v nich romsky píše tak málo. Lidi, probuďte se ze spánku! Spojme se, buďme rádi, že dnes můžeme psát romsky, že se můžeme romštinu učit, a to dokonce i na univerzitě! Můžeme číst romské knihy. Nebojte se a učte svoje děti mluvit romsky! Po celém světě žije asi patnáct miliónů Romů. Jak s nimi chcete mluvit, když se s nimi setkáte na mezinárodních festivalech nebo kongresech? Jedině romsky! Vždyť je demokracie, můžeme jezdit kam chceme, tak čeho se bojíte?
Já mluvím odmalička romsky a ve škole jsem nikdy nepropadal! Podívejte, dnes už druhý rok studuji na Karlově univerzitě romštinu, romskou historii a romskou kulturu – romistiku.
Nevěřte učitelům, když vám budou říkat, že se vaše děti budou špatně učit, když budou umět romsky! Není to pravda! Kolik jazyků člověk umí, tolikrát je člověkem! Malé dítě je schopno učit se více jazykům najednou, jeho rozum se tím rozvíjí. Přišli na to vědci, odborníci.
Pro mě je romština každodenní chléb, protože ve škole se romsky učím a píšu.
Je potřeba učit naše děti romsky, aby náš jazyk žil, aby ve dvacátémprvním století nezemřel, když už nám vydržel tak dlouhou dobu.

Michal Miko
II. ročník romistiky FF UK