Šestadvacátý červen byl vyhlášen Mezinárodním dnem na podporu obětí mučení rozhodnutím Valného shromáždění OSN a připomíná se od roku 1997. „Tento den je příležitostí pro celý svět znovu potvrdit, že mučení a další formy krutého zacházení jsou neakceptovatelné a nesmí být tolerovány,“ řekl při té příležitosti generální tajemník OSN Kofi Annan.

V ČR si tento den připomněli v pondělí 28. června aktivisté Amnesty International (AI) v Praze a Brně v rámci akce Přijďte říct NE mučení! Dobrovolníci připravili informace o případech mučení v diktátorských režimech i demokratických zemích, dopisy apelující za oběti mučení, happeningy i pouliční průvod. Veřejnosti v Praze a Brně nabídli nejen podrobné údaje o situaci ve světě, ale také možnost pomoci konkrétním lidem, byť by se mělo jednak o pouhý podpis.
Pražský happening se konal odpoledne před stanicí metra Anděl. K dispozici tam byly všeobecné informace týkající se mučení a hlavně také konkrétní případy mučených lidí z celého světa. Každý měl možnost přispět ke zlepšení situace těch, kteří byli či jsou mučení vystaveni. V Brně bylo shromáždění zahájeno odpoledne na Žerotínově náměstí před rektorátem Masarykovy univerzity. Aktivisté tam sehráli scénku upozorňující na případ ruské občanky Světlany Kovalevy, které hrozí vydání z ČR do Ruska. Existují přitom reálné obavy, že v případě vydání bude v ruských věznicích vystavena zacházení, které se rovná mučení. Tyto obavy vyplývají ze zpráv AI i dalších nevládních organizací o stavu věznic a podobných zařízení v Rusku. AI proto apeluje na ministra spravedlnosti, jenž má nyní o případu rozhodnout, aby jejímu vydání zabránil.
„Mučení je užíváno ve více než polovině zemí světa. Není přitom nevyhnutelné, ani přirozené, ponižuje oběti a současně odlidšťuje mučitele. Hlavní problém přitom nespočívá v nedostatku informací, jak mučení zastavit, ale v nedostatku politické vůle,“ říká Johana Lomová, členka pražské skupiny AI. „Proto je snahou AI vykonávat nátlak na ty, kteří mají v rukou moc mučení zastavit,“ dodává.

Fakta o mučení
Podle statistik AI za období 1997-2000 bylo mučení a hrubé zacházení zaznamenáno ve více než 150 zemích světa. Z toho v 70 zemích je mučení naprosto běžné a dochází k němu trvale. Ve více než 80 zemích lidé na následky mučení zemřeli. K mučení dochází nejen ve státech, kde vládnou diktatury nejrůznějšího druhu, ale i v demokratických zemích.
Většina obětí mučení a krutého zacházení jsou lidé podezíraní nebo usvědčení ze spáchání trestného činu. Obvykle pocházejí z nejchudších a okrajových vrstev společnosti. Mučitel má totiž vždy blíže k tomu působit bolest někomu, komu upírá přívlastek lidská bytost nebo koho považuje za méně „lidského“.
Mučení ale není omezeno jen na potenciální pachatele trestných činů. Obětí se může stát kdokoliv. Disidenti, příslušníci menšin, členové náboženských skupin, sexuálně nekonvenčně orientovaní lidé, imigranti či žadatelé o azyl. Mučení postihuje ženy i muže. Chráněné před ním nejsou ani děti. Mučitelé jsou obvykle policisté, dopouštějí se ho ale také vojáci, příslušníci výzvědných služeb, lékařští profesionálové, dozorci ve vězeních, opoziční organizace i soukromé osoby.

Jana Sobotková, www.ecn.cz,
Amnesty International