Mezi romskými členy Rady vlády pro záležitosti romské komunity se objevila myšlenka oslovit představitele politických stran, které mají své starosty na radnicích, a hejtmany krajů.

Myšlenka vycházela z vědomí, že vláda má jen málo efektivních nástrojů pro usměrňování tvrdé politiky zastupitelstev samospráv vůči sociálně slabým, s nejčastějším dopadem na romské rodiny. S postihy, které vedou k vytváření ghett a růstu vylučování členů romské komunity na okraj společnosti se všemi neblahými důsledky. Postupy úřadů vedou k procesu, který je zcela opačný programům EU, kam jsme právě vstoupili. Tedy starostové a hejtmani, poslušni programů svých stran, by mohli činit více a efektivněji. Konečně právě v lokalitách je základ sociální práce.
Byl jsem pověřen Radou oslovit šéfy politických stran a vést s nimi diskusi na dané téma. Jak jsme dopadli?
Velmi rychle a ochotně na naší výzvu zareagoval Mirek Topolánek, předseda ODS. V diskusi se objevilo zcela příznačné stanovisko ODS: ke všem se chováme stejně, žádné rozdíly a striktně dodržujeme zákon. Když se ukázalo, že někteří starostové ODS dodržují jen ty zákony, které jim hrají do karet a jiné zákony neuznávají, vyvolalo to překvapení i u pana Topolánka.
Dále jsme dospěli k závěru, že názory, prezentované křížem krážem v ODS, přece jen v jistém smyslu klouzají na povrchu a nezahrnují veškeré potřebné souvislosti, které by měly hrát roli v řešení problematiky vylučování Romů ze společnosti. Pan Topolánek dostal do rukou velmi podrobné a přesné závěry ombudsmana v případě města Slaného a tam zjištěných podstatných závad v jednání starosty Rubíka a zastupitelstva obce. To je jen jeden příklad z mnoha. Skoro jsme si začínali myslet, že princip „nulové tolerance“ ODS bude tímto přehodnocován. Ukázalo se, jací jsme naivní snílkové. Nabídli jsme Mirku Topolánkovi naše know how s vědomím toho, že my je máme a oni ne. Byla přislíbena pomoc a spolupráce s odkazem na místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Němcovou, která má podobné záležitosti v referátě. Od té doby uplynul již půlrok a nic, přes naše opakované zdvořilé dotazy.
S KDU-ČSL bylo jednání rychlé a jednoduché. Miroslav Kalousek ani neodpověděl, že s námi diskutovat nemíní. Dobrá, to je také odpověď. Je to zřejmě tím, jak se domýšlím, že nejsme hodni diskuse s ním na jeho úrovni.
Velmi dobrá a vstřícná diskuse probíhala s Petrem Marešem, tehdy předsedou Unie svobody. Mělo to jen tu podstatnou závadu, Unie svobody má jen málo starostů a hejtmanů a tím ve věci nemůže uplatnit náležitý vliv.
Vladimír Špidla, tehdy ještě premiér a předseda sociální demokracie nás přijal a diskuse byla vedená ve věcném a reálném duchu. Vláda má totiž již na stole delší dobu program integrace Romů do společnosti a ten by měl být realizován jí stejně jako sociální demokracií. Kritické výhrady Špidla přijal s příslibem konkrétnějšího vlivu na své ministry, kteří tento program berou jen jako okrajovou záležitost. Všeobecně lze totiž konstatovat, že reálnější pokrok nenastal.
Výsledek tedy mizerný. Přece však jen ukázal něco podstatného, co je omíláno dokola. Politické strany mají hodně práce s tím, aby si udržely moc nebo aby ji získaly. Tomu podřizují vše. Státotvorné záležitosti, které jsou a mají být jejich hlavní myšlenkou, je zajímají jen do té míry, jak naplňují jejich ambice volební a zisk voličů. Nepopulární věci jdou bokem.
Ostatně poslední události v eurovolbách, naprosto infantilnímu jednání nespokojenců v řadách sociální demokracie, které vedlo k pádu vlády apod., jsou toho více než zřejmým důkazem.
Hloupé a někdy zcela stupidní úvahy a rozhodnutí našich politiků jsou jen projevem demokracie ve vývoji. To je normální. Bude to trvat tak dlouho, jak dlouho to budeme trpět a tolerovat.

Karel Holomek