Rožnovské hodiny smutně bijú ... Takový byl titulek článku (RH 26. 2.) o Romech z Rožnova pod Radhoštěm, kteří jako neplatiči byli vystěhování bez náhrady bytu rovnou na ulici. Našli si bydlení v chatkách rekreačního střediska v oblasti Prostřední Bečvy za jedenáct tisíc korun měsíčně. Tolik peněz samozřejmě nebyli schopni zaplatit, sociální podpora stačila jen na přežití. A tak jim majitel chatek v zimě vypnul vodu, elektriku a plyn. Všichni věřili, že do léta se odtamtud dostanou pryč. Ani ne po půl roce jsme se rozjeli na Prostřední Bečvu znovu.

Příroda je tam tak krásná, že přímo sváděla pobýt a užít si té nádhery. Ale když jsme viděli, že se situace Romů vůbec nezlepšila, dostali jsme se rychle do smutné reality. Jedna žena stála venku u kamen a něco vařila. Druhá měla hrnec s jídlem zrovna na ohni. Majitel chatek František Vlk nájemné utrácí za alkohol a zálohu na nájemné žádá i mimo termín. Některé Romy už vystěhoval, protože mu dluží za bydlení, a chystá se vystěhovat i ostatní. Vlk si při řeči nebere servítky, jeho cílem je dostat Romy pryč: „Všichni černí odsud vypadnou.“ Při naší návštěvě popíjel vodku přímo z lahve a zapíjel ji vodkou, kterou si naléval do sklenice. Z obchodního hlediska by přitom mohl být rád, že má ve svém mrtvém rekreačním středisku lidi, na kterých vydělává. Jenže se zdá, že o to nestojí.
Romové tvrdí, že nájemné platí pravidelně, ale František Vlk říká, že mu „dluží už tolik peněz, že je z nich nedostanu.“ Romové navíc tvrdí i to, že si věčně opilý majitel po převzetí nájemného nezaznamenává, od koho peníze převzal a ani si to nepamatuje.
Je léto, teď jsou jako na rekreaci a svůj úděl snášejí s úsměvem, protože život v přírodě je jim blízký, dává jim svobodu. A koho Vlk jako neplatiče vystěhuje, ten se přestěhuje do chatky ke své platící rodině. V jedné chatce jich bývá okolo dvaceti – dětí i dospělých. Z toalet, které používají, se šíří odporný zápach všude kolem, protože je zastavená voda. Ideální podmínky pro výskyt úplavice či jiných infekčních nemocí. Podle vyjádření zástupců hygieny v Rožnově pod Radhoštěm nemohou v této věci ze své pozice nic dělat, protože jde o soukromý majetek, nikoliv majetek města.
Smlouva na ubytování v rekreačním středisku jim končí v srpnu. Přes všechny strasti jsou rádi, že mají kde bydlet a snaží se vysokou částku uhradit. Město svoji povinnost k občanům vyřešilo tím, že jim přispívá na bydlení určitou částkou. Bezvýchodnou situaci si začínají uvědomovat. Spoléhají se ale, že jejich problém vyřeší někdo jiný, očekávají pomoc od romských organizací, od úřadů, ale sami pro to nedělají vůbec nic. Vše cítí jako velikou křivdu. Ale že na vině jsou nejvíc oni sami, o tom nehovoří. Svoji vinu a zodpovědnost svalují na druhé.

A co tomu říkají lidé z chatek?

Josef Horváth, 52 let
Majitel říkal, že mladé lidi s dětmi chce vystěhovat, nechá tu jen dvě rodiny. Chce, abychom mu platili dvakrát do měsíce, ale nemáme na to peníze. Zaplatíme dvacátého a zakrátko chce peníze znovu. Já jsem mu řekl, že platit mimo termín nebudu. A také proč?

Helena Horváthová, 54 let
Jsem v důchodě, beru 1750 Kč. Původně jsme bydleli v Ostravě, ale když nám tam zrušili ubytovnu, šli jsme do Rožnova pod Radhoštěm. Bohužel jsem měla dluh na bytě v paneláku, kde jsme bydleli. Tady nic nedlužím. Majitel prý chce vystěhovat mladé rodiny co nejdříve.

Jana Horváthová, 24 let
Majitel nás chce brzy úplně vystěhovat. Půjdeme se třemi dětmi asi na ulici. Už mě vyhodil, já jsem teď u rodičů, v jedné chatce žijeme čtyři rodiny, jedenáct lidí, nevím, kam půjdeme.

Michal Kročil, koordinátor odloučených organizací SRNM
Věří v projekt sociálního bydlení

Jsem velmi dobře seznámen se situací Romů, kteří bydlí v rekreačním středisku. Nedávno mně jeho majitel František Vlk volal, říkal, že tam nechá bydlet jen dvě rodiny, které mu platí nájemné a ty ostatní vyhodí, protože dluží. Tři rodiny mu dluží 25 tisíc korun. Romové tvrdí, že to není pravda. Dnes situace vypadá tak, že půjdou opět na ulici. Nezbývá jim nic jiného, než si sehnat bydlení někde v okolí. Mohou také žít v azylovém domě, znamená to však rozbití rodiny, protože tam přijmou jen matku s dětmi. Málokdy se stane, že by přijali celou rodinu. Nejbližší azylový dům je ve Frenštátě nebo ve Valašském Meziříčí. Zbývá ještě varianta, že si Romové poradí sami nebo jim romská poradkyně zajistí nějaké jiné ubytování. Možné by bylo řešení, aby Romové měli svého zvláštního příjemce, a ten by peníze, které dostávají na bydlení od sociálky, hned platil pronajímatelům. Jim by zůstávaly jen peníze na živobytí. Samotní Romové odmítají nést za sebe zodpovědnost, vždy si najdou důvody jak se obhájit. Ale Rožnov považují za svůj domov, tam se narodili, tam se vracejí, tam chtějí žít, jenže město říká, že pro ně byty nemá.
Už čtyři roky bojuji za projekt sociálního bydlení a bude ostuda, pokud to nevyjde. Ale když ano, Romové budou na této stavbě pracovat a budou si svého bydlení více vážit. Myslím, že to, čím prošli Romové z Rožnova, už je trošku změnilo. Už udělali pokrok.

Gejza Horváth