Klokánek je jedním z projektů Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je změnit dosavadní systém ústavní výchovy dětí a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí. Ta potrvá po dobu než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče).

Dosavadní praxe je taková, že děti, o které se rodiče nemohou, nechtějí nebo nejsou schopni starat, končí nejčastěji v ústavu. Ročně je jich více než čtyři tisíce. Ve většině případů pro ně umístění do ústavní péče znamená trauma, které pociťují hůř než ponechání v dosavadním (byť často nevyhovujícím) prostředí. Často dochází i k přerušení sourozeneckých vazeb, protože děti do tří let jsou umísťovány do zařízení ministerstva zdravotnictví, děti starší do školských zařízení, případně do ústavů sociální péče. Kolektivní výchova má zejména u malých dětí za následek deprivaci, která se projevuje opožďováním psychického i citového vývoje až do dospělosti.
Po dosažení plnoletosti odchází ročně z ústavů několik stovek dívek a chlapců, kteří se často nemají kam vrátit a končí na ulici, v lepším případě v azylových domech či domech na půli cesty. Negativní následky ústavní výchovy se potom přenášejí i do dalších generací. Ten, kdo takto prožije dětství nebo jeho velkou část, obvykle obtížně navazuje kvalitní a trvalé citové vztahy a často selhává i jako rodič, protože neměl dostatek vzorů rodičovského chování. Přitom například ve Velké Británii jsou děti mladší deseti let zásadně umisťovány do rodin, včetně profesionálních pěstounských rodin. Obdobná situace je i v dalších zemích EU. U nás se ale stále dává přednost ústavům.

Základní principy péče v Klokánku
Děti se do Klokánků přijímají přímo, bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu a lze je přijmout nejen na základě předběžného opatření, ale i na žádost rodičů nebo samotného dítěte.
V Klokánku jsou jen nezbytně nutnou dobu, než se po vyřešení krizové situace mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena trvalá náhradní rodina, není-li návrat do té vlastní možný. Přijímají se děti bez ohledu na věk (tedy již od narození), proto není nutné oddělovat od sebe sourozence. Je-li dosavadní škola v dosahu, navštěvují ji i nadále, takže nemusí měnit spolužáky ani kamarády. Maximální počet dětí v „klokaní“ rodině je šest, ideálem jsou čtyři, pečují-li o ně manželé. Nebo dvě, jsou-li svěřeny do péče jedné osoby. „Klokaní rodiče“ procházejí náročným psychologickým vyšetřením, v němž musí osvědčit dobrý vztah k dětem, dostatek empatie a schopnosti vytvořit citově vřelé prostředí. Z Klokánků mohou děti kdykoliv telefonovat domů, rodiče je mohou navštěvovat a brát si je na vycházky, pokud tomu nebrání závažné důvody nebo pokud je dítě neodmítá.
Klokánky mají nepřetržitý provoz, proto mohou kdykoli přijmout i novorozence, jejichž matky tajily těhotenství a porodily mimo zdravotnické zařízení.

Michal Kročil
(podle materiálů FOD)

Kontakty na Klokánky v České republice:
Chabařovická 4, 180 00 Praha, tel. 283 881 097
Láskova 1803, 149 00 Praha, tel. 271 912 500
Komenského 454, 253 01 Hostivice
Plánská 6, 370 07 České Budějovice, tel. 386 460 196
Osada Míru 313, 747 22 Dolní Benešov u Opavy, tel. 553 652 150
Studentská 1044, 438 01 Žatec, tel. 415 714 040
Mimo to působí v ČR dalších osm Klokánků tzv. rodinného typu. Spojení na ně zájemcům zprostředkují pracovníci na výše uvedených adresách či telefonních číslech.