Program III. festivalu romské kultury občanského sdružení Dušana Kotlára byl tzv. hozenou rukavicí romským komunitním centrům, romským asistentům a pedagogům vůbec. Vždyť pohádka i mše za patronku Romů svatou Sáru byla naprosto neutrální a přitom ojedinělá témata letošní náplně, která mohla významně obohatit širší výchovu ve společnosti. To, že byly děti podchyceny a navíc mohly své vědomosti ukázat jiným, je přínosná a záslužná práce. Výkony tanečních hudebních souborů kraje byly velice příjemným zpestřením, bylo se na co dívat.

Romská kultura přece za to stojí! Romská komunitní centra disponují nemalými finanční prostředky z dotací státu, kraje a měst, pro tyto účely vymezené. Jejich činnost zajisté nespočívá v separaci. Stejně tak pedagogičtí pracovníci, romští asistenti, ti by už z titulu náplně své práce měli mít o podobné akce zájem. Nehledě na to, že festival není jen pouhá přehlídka, ale zasahuje i do oblasti kulturních vzorců chování a postojů.
Kdo zasel, měl by i sklidit. Ale co? Pedagogické působení je dlouhodobý proces, tam nelze úrodu sklízet hned. Je třeba doufat a čekat. Je spousta kritik na Romy, ale chceš-li je kritizovat, počkej, nejdřív sám se podívej, jaký jsi, jestli jsi právě čistý a nelžeš a jak ty sám dokážeš změnit ty, kterým se třeba nedostává takových atributů jako tobě. Nemluvme slovy, ať činy za nás hovoří. Co dodat? Přeji, aby festival OS Dušana Kotlára vydržel, protože nad těmi kořeny se pne už docela rozložitý strom s mnoha větvemi. Dodejme jim elánu s tím, že takovéto pořady my všichni potřebujeme. Takovéto pořady nám dělají čest! Je to o to víc cennější, neboť se nám jich moc nedostává.

Pavel Veselý, Liberec