Popelka na prodej. Projekce tohoto dokumentu byla v podvečer 17. června nabídnuta zájemcům o téma obchodu s lidmi společně s besedou. Dokumentární snímek, který zachycuje výpovědi východoevropských žen prodaných na Západ a do Severní Ameriky, kde pak byly nuceny k prostituci, byl uveden v brněnské kavárně Na Café. Po skončení měli účastníci možnost besedovat s aktivistkami pořádajících organizací o tom, co je to obchod s lidmi, jak probíhá a také jak se mu bránit.

Synopse snímku z archivu společnosti Člověk v tísni naznačuje, že divák nahlédne do „brutálního světa, o kterém si většina z nás myslí, že snad nikdy nemohl existovat. Film přináší hrůzné výpovědi o zklamaných snech, zničených iluzích, znásilnění a ponížení východoevropských prostitutek.“ S nadcházejícím létem jej brněnskému publiku znova přiblížila akce pořádaná brněnskou skupinou Amnesty International a pobočkou Nesehnutí. Mimo jiné i proto, že práce v zahraničí, kterou mnoho studentů a studentek o prázdninách vyhledává jako vítaný zdroj příjmů, obnáší také velké riziko, že se mohou snadno stát oběťmi obchodu s lidmi. Jak se tomuto nebezpečí vyhnout? Především zajistit si práci včas u solidní agentury. Nevládní organizace La Strada zabývající se prevencí obchodu se ženami varuje, že snaha na poslední chvíli sehnat práci v zahraničí (například přes inzerát a následná nedostatečná informovanost o zaměstnavateli) může být osudovou chybou. Může se stát, že inzerující agentura vůbec neexistuje, v inzerátu není uvedeno přesné místo výkonu práce ani výše odměny, není zajištěno pracovní povolení nebo zdravotní pojištění... „To vše by měla obsahovat vaše písemná pracovní smlouva, kterou podepisujte jen v případě, že je v jazyce, kterému rozumíte. Nikdy nepodepisujte smlouvu, které nerozumíte, lze ji vždy vyžádat v češtině,“ varuje La Strada.
Organizace zvlášť zdůrazňuje další pravidlo: nikdy nevydávat zaměstnavateli svůj pas, ani pod záminkou vyřízení pracovního povolení, pokud pracujete nelegálně. „Vždy si veškeré formality můžete vyřídit sami a pokud vás zaměstnává na černo, k ničemu váš pas nepotřebuje. Pokud by se vám i přesto stalo, že o svůj pas přijdete, vystaví vám ho na nejbližším konzulátu,“ uvádí La Strada. Dalším krokem, jak snížit riziko, že se do zahraničí cestující studentka stane obětí „obchodu s bílým masem“, je informovat blízkou osobu o místě svého pobytu a domluvit se na pravidelném kontaktu. Obchod se ženami-cizinkami „kvete“ ale i v České republice. La Strada informovala o mapování prostředí imigrantek žijících v Praze – postavení imigrantky je podle organizace závažným rizikovým faktorem v obchodu s lidmi. Cílem mapování bylo získat informace o prostředí, ve kterém imigrantky žijí a pracují, o základních rizikových faktorech plynoucích z jejich postavení a o tom, zda se obchodování s lidmi v této skupině žen vyskytuje. Během mapování se sociální pracovnice setkaly se ženami s vietnamskou, slovenskou, ukrajinskou, bulharskou, kyrgyzskou a čínskou státní příslušností a s Čečenkami. Pracovaly jako uklízečky, prodavačky, zdravotní sestry, pekařky, vykonávaly pomocné práce v zahradnictví, vývařovnách a prádelnách. Sociální pracovnice se nesetkaly přímo se ženou, která by se sama považovala za oběť obchodu s lidmi, ale imigrantky se o obchodovaných ženách ve svém okolí zmiňovaly. Nedostatečná informovanost, uzavřenost sociálních skupin, v nichž na území České republiky žijí, a nedůvěra vůči místním organizacím a institucím navíc podle La Strady negativně ovlivňuje ochotu žen přijmout jejich pomoc.

Jana Sobotková, www.ecn.cz