Osady, osady, osady

Když se vydáte za krásami Slovenska, poznáte, že jeho krajina má osobité kouzlo. Je zasazená v oblasti přírodních krás, lesů, hor, kopců, strání a vod. Ve městech se dochovala z velké časti starobylá architektura, ale zároveň se v nich podepsala ruka architektů budovatelů.

Zato slovenské dědiny si zachovaly svoji originalitu: převyšují tam domy zděné, ale krášlí je i dřevěnice, které se staly národním bohatstvím. Na Slovensku, ponejvíce východním, jsou skoro za každou vesnicí ještě jiné národní památky, které jsou také majetkem Slováků, jen s tím rozdílem, že ho nezdědili, ale vytvořili sami. Jsou to romské osady, které se od sebe nijak neliší. Jsou v nich primitivní stavby ze dřeva, bláta, ale i jiného materiálu, které si lidé postavili, aby se mohli co nejdříve ubytovat. Osady se rozrůstají a Romové tam žijí v nelidských a neskutečných podmínkách.
Romské osady jsou realitou. Lidé jsou v nich nuceni žít život, dalo by se říct skoro psí. Aby tam Romové mohli existovat, vytvořili si vlastní žebříček hodnot založený na dobrých vztazích, spravedlnosti, úctě, lásce, přísnosti a toleranci. Křivda a nespravedlnost proto nemají u Romů místo. Avšak rasismus a diskriminace jejich životní úroveň stále řídí. Romové jsou rádi, když přežijí den nebo týden, o měsíci nebo roku vůbec nepřemýšlejí. Do budoucna nemají žádné plány, ani sami se sebou, ani s dětmi. Bohužel s Romy v osadách nemá žádné plány ani obec, ani kraj, ani stát. Bylo tomu tak za komunistů a je tomu tak i dnes, kdy romské osady dál hyzdí slovenskou krajinu. Osady stojí na cizích pozemcích a jejich majitelé marně staví cedule: Soukromý pozemek, Cizím vstup zakázán.
Radost ze života tam přinášejí lidem zpěv, muzika, léto, slunce, svoboda. A svátky – Vánoce, Velikonoce, svatba, křtiny či jiné rodinné oslavy. Opojení z alkoholu, které se v romských osadách usídlilo, dá alespoň na chvíli zapomenou na těžký životní úděl. To, čemu Romové říkají pačiv (úcta), se také vytrácí. Rozmohla se mezi nimi lichva, drogy, ale i prostituce. A protože žijí v uzavřené komunitě, je normální, že manželské vztahy mezi sebou uzavírají i blízcí příbuzní. Z těchto svazků se rodí různě postiženě děti, které jsou vidět skoro v každé osadě.
Osady stojí co nejdál za dědinou. Jednu takovou jsme našli nedaleko Prešova mezi obcemi Víťaz a Kľuknava, vedle silnice a blízko potoka. Když jsme tam začali fotografovat, Romové byli velmi nepříjemní, křičeli na nás, nedůvěřovali nám a hnali nás pryč. Podle zaparkovaných osobních automobilů před jejich chatrčemi ale bylo vidět, že civilizace k nim došla.
Rychnava má zase svoji osadu zasazenou přímo v lese. Kolem dokola jsme viděli jen bídu. Romové ale byli dobrosrdeční, žili tam muzikanti, řemeslníci, kutilové. Hned vedle osady vede frekventovaná státní silnice, na které už přišlo o život několik dětí a dospělých. Romové chodí nakupovat do nedalekých Krompachů. Tam chodí také k doktorovi. A konečně na Farských lukách tam stojí známá nemocnice, kde byly prováděny před několika lety sterilizace na romských ženách.

Gejza Horváth