Na festivalu Khamoro se sjíždějí již tradičně Romové z celého světa a představují svoji hudební kulturu – muziku, zpěvy a tance. V jediný večer tak je možno vidět na jednom pódiu různé hudební soubory. Duše příznivců festivalu Khamoro jsou spjaté a jejich zážitky z barevných oděvů, hudebních žánrů, zpěvu a tanců se proměňují v trvalé potlesky.

Na galakoncertu v Lucerně bylo tentokrát víc než tisíc lidí, mezi nimi mnoho domácích Romů, kteří by nemohli přijít, kdyby nedostali volné vstupenky. Účinkující se střídali na pódiu bez časových prodlev a jakýchkoli zmatků. K dobré atmosféře přispívali i moderátoři Jana Horváthová a Ondřej Giňa. Jana také předváděla romské modely šatů ze sbírek Muzea romské kultury v Brně: byly z různých koutů světa, vždy je doprovodila informací o jejich původu a stáří. Přehlídka byla vkusným doplňkem festivalu. Oba moderátoři se přitom vzájemně doplňovali a ani nebylo poznat, že improvizují. Nescházela jim profesionalita. A pokud jde o samotný galakoncert, ten byl velmi dobře zorganizován a hlavně ozvučen.
V sobotu 29. května zahájila galakoncert rumunská desetičlenná dechovka Fanfara din Cozmesi s repertoárem písní lidových i klasických, které patří ke světovým mistrovským dílům. Například Pačirta (Slavík) se vyznačuje rychlým tempem v dvoučtvrťovém taktu a hraje se většinou na housle. V půli této skladby interpret znázorňuje na těch nejvyšších tónech houslí slavíka. V případě dechovky tomu bylo jinak. Slavíka imitoval hlasem jeden z členů kapely. Nutno říct, že to byl skoro originál – slyšel jsem slavíka. Akordové doprovody byly přitom rozloženy v tenorech, basy hrála tuba a bashorn. Buben s činely visel na muzikantovi, který podporoval rytmus skladby tak, jak je u rumunské cikánské dechovky zvykem, nahlas. Kapela sklízela veliký úspěch, obecenstvo vyzývalo bouřlivými potlesky muzikanty k maximálním výkonům. Zvyšovali rychlost tempa a přitom lehce, bravurně a profesionálně zvládali melodii, basové a akordové doprovody. Kapela Fanfara din Cozmesi tak aspoň na chvíli přiblížila divákům jak se hraje u ní doma v Rumunsku na křtinách, svatbách apod.
Na pódiu se opět objevili moderátoři. Jana Horváthová dokonale popsala romský oděv, v němž se předvedla obecenstvu. Ondřej Giňa jen žasnul a oblečení obdivoval stejně jako diváci a slovenská kapela Kokavakere lavutara, která se mezi tím připravila k vystoupení. Hrála romský folklor, který se udržuje víc na Slovensku než u nás. V jejich podání byla skloubená profesionalita a uměleckost s dědinským folklorním muzikantstvím. Odbornou znalost, umění a vzdělanostpředváděl houslista, ostatní hráli s čistým a upřímným srdcem. A právě toto spojení je udrželo na pódiu déle než bylo stanoveno, posluchači je nechtěli pustit. Zpěvačka je uvedla do varu, zpívala to, co je Romům nejbližší – halgata, čardáše a foxy ve strhujících rychlých tempech. U čardášů posluchači nezůstali na místě a dali se do tance. Primáš zrychloval rytmus, ostatní ho akceptovali a celý sál tančil…
Potom moderátoři uvedli Terne čhave z Hradce Králové. Vždy decentně oblečení čhave nastoupili s velkou dravostí a zaplavili sál Lucerny muzikou, která sklízela hned od počátku velké ovace a obecenstvo při ní vstávalo ze židlí. Hráli tradiční romské i vlastní písně. Nástrojové obsazení spočívalo z dobře vybavených doprovodných muzikantů a profesionálního a technicky vybaveného houslisty. Sedm hudebníků hrálo styl muziky s vlastními bohatými aranžemi, mohutnými vokály a s harmonií, která má prvky jazzové, romské, folklorní i bluesové. Byl to obraz svěžesti, mládí, muzikantství, pestrých zvukových barev, zručnosti a temperamentu.
Po nich už patřilo pódium Španělům, kapele Amparo Cortés. Ve čtyřech předvedli na profesionální úrovni a s velkou přesností typické romské flamengo ze Španělska. Dva zpěváky doprovázel kytarista, který mistrovsky zvládal sólovou i doprovodnou hru. Bubeník ho zajímavými zvuky z jambasu (bubínku, perkusu) a jiných bicích nástrojů, které u nás nejsou běžně k vidění, podporoval. Zpěváci je doprovázeli typickými potlesky stylu flamengo, pokřiky a tancem, který se skládal ze stepu a z ladných tanečních kreací. Amparo Cortés zpívala flamengo s neuvěřitelným nasazením.
Festival Khamoro poctila opět Raja, která přijela se svojí skupinou z Norska (avšak všichni pocházejí z Ruska). Hrála také italská kapela Ziringaglia. V obsazení harmonika, housle, trombón, kytara, basa a zpěv předvedla kvalitní roskou muziku. Ta zněla klidně, pohodově a akustické zvuky, které pocházely z jejich nástrojového obsazení, byly příjemným zážitkem.
Následoval maďarský romský folklor v podání Romano drom, obsazení dvě kytary, hliníkový džbán a čtyři zpěvy. Kapela předvedla muziku z vesnického prostředí. Styl písní pochází od olašských maďarských Romů, ale ve svém repertoáru má i vlastní písně. Muzikanti je doprovázeli strhujícím rytmem a jako perkusy používali dvě lžíce obrácené spodní částí k sobě. Tak je zpěvák drží v jedné ruce a druhou s nimi poklepává do rytmu. Zvuk ze lžic je tak zajímavý, že o něj stál i anglický zpěvák Sting.
Francouzští romští muzikanti s kapelou Bratsch (obsazení housle, harmonika, kytara, basa a klarinet) hráli šanson a v jejich hudbě se prolínaly obrazy Romů z celého světa, nejvíc však z Francie. Měli typický projev, načichnutý francouzským, arabským, balkánským, židovským a romským žánrem. (Bratsch znamená v překladu viola, ale v kapele ji neměli.)
Poté patřilo pódium ruským Romům, Tradicional Roma Music, se zpěvákem Viktorem Buzyljovem a Zlatými cikány. Viktor pochází ze slavné muzikantské ruské rodiny, která ozdobila svými písněmi i takové filmy jako Cikáni jdou do nebe, Oči černé, Zlatí cikáni Moskvy atd. Viktor si však sestavil svoji vlastní skupinu, s kterou přijel na Khamoro. Lucernu zaplavil svým mohutným silným tenorovým až bastenorovým hlasem. Za doprovodu kytar, ruské harmonie a vokálního zpěvu zpíval převážně romantické písně o lásce, o životě Romů. Dvě zpívající tanečnice oblečené do šatů zdobený krajkami, volánky a vyšívané zlatem, dokreslovaly romantickým tancem atmosféru.
K největším zážitkům galakoncertu patřilo vystoupení Ferus The King z Makedonie (viz Hrál jako král).

Gejza Horváth