Ke Khamoru patří také přednášky a debaty týkající se Romů. Letos byly čtyři a zabývaly se sociálně politickými otázkami ve vztahu k romství. Poslední z nich (27. května) měla název Je romství znevýhodňující faktor?

Díky mezinárodnímu složení účastníků byla velmi zajímavá. Posluchači se mimo jiné dozvěděli alespoň něco málo o životě Romů na Slovensku, ve Francii, Holandsku a Španělsku. Co však bylo pro laika i odborníka možná mnohem překvapující, byla forma semináře. Ukázala, že romská „otázka“ je velmi komplikovaná a její řešení je zatím v nedohlednu.
Posluchači patřili mezi tu menšinu v ČR, která se nesnaží vidět věci jen černobíle ani netrpí předsudky vůči Romům, je nespokojená s přístupem většiny k nim a chce jej změnit. Během pár minut však na své tolerantní přesvědčení zapomněli a hádali se stejně jako opilci v hospodě, kteří nejsou schopni respektovat názor druhého.
Příčinou všeho byl poněkud kontroverzní a netradiční příspěvek mladého doktoranda kulturologie Marka Jakoubka. Romy rozhodně nenapadal ani nediskreditoval, pouze nabídl velmi odlišný a radikální pohled na romskou kulturu, za jejíž hlavní znak nepovažoval jazyk (jak tomu obvykle bývá), ale sociální organizaci, jejíž nejdůležitější jednotkou je rodina. Silná vazba na rodinu a sounáležitost v rámci romské komunity je dle něj jedním z faktorů bránících Romům v socioekonomickém vzestupu.
Co následovalo, rozhodně nebyla debata na úrovni, ale mělo to blíž lynčování. Už první diskutující kritizoval Jakoubkovu teorii, jeho tón však byl veskrze mírný a připomínku opřel o silné argumenty. Během chvíle se však strhla přímo lavinová reakce a každý další měl o něco silnější tón, ale slabší argumenty. Jakoubek byl přirovnán k Petru Bakaláři, který proslul svou knihou Tabu v sociálních vědách (v ní se snaží vědecky obhájit rasismus), a pokud by debata pokračovala, dočkal by se snad i přirovnání k Hitlerovi. Jakoubkova slova byla překrucována, vytrhávána z kontextu. Málokteří skutečně očekávali na svoji otázku odpověď, někteří dokonce během Jakoubkovy řeči hučeli jako by byli na fotbalu a ne na odborném semináři. Objevili se ale i tací, kterým se (stejně jako mně) tento způsob debaty nezamlouval a ostře vystupovali proti bezhlavému napadání.
Je smutné a absurdní zároveň, že nejsme schopni se navzájem poslouchat. Všichni bychom se určitě shodli v tom, že jedním z hlavních důvodů rasismu a diskriminace je přirozený lidský sklon k zaujatosti a neochota naslouchat. To vše se na semináři projevilo v plné síle. Ačkoliv byli v sálu lidé, kteří v podstatě chtějí to samé, totiž aby většinová společnost Romům naslouchala a snažila se je pochopit a poznat, sami se tak nechovali.
Marek Jakoubek neřekl nic špatného. Pouze viděl věci jinak, naboural pár zažitých klišé a nabídl nespočet otázek k zamyšlení. Většina si však z jeho slov vybrala pouze ta kontroverzní, poskládala si je do jedné věty a udělala z něj rasistu. Nezajímaly je jeho odpovědi, ani argumenty jeho příznivců. Jakoubkův názor je jiný, a tak je prostě špatný. Není však toto právě jeden z nejčastějších myšlenkových pochodů většiny lidí trpících předsudky k Romům? Pokud ani příznivci bohaté romské kultury a lidi snažící se bojovat proti diskriminaci nejsou schopni navzájem si naslouchat, jak mohou chtít, aby jim naslouchal někdo, kdo chová k Romům zášť?

Zuzana Labantová