Bez zájmu české veřejnosti proběhlo v Berlíně 16. května vzpomínkové setkání za účasti nejvyšších představitelů Německa k 60. výročí likvidace německých Sintů a Romů v Osvětimi. O shromáždění se zasloužil německý Rom Romani Rose, ředitel Kulturního a informačního centra Romů v Heidelbergu. Centrum a sám Romani Rose sehráli a sehrávají nadále vůdčí roli v získávání prostředků pro odškodňování Romů v celé Evropě, kteří přežili koncentrační tábory.

Na vzpomínkové slavnosti promluvil ještě tehdejší spolkový prezident Johannes Rau, ministr zahraničí Joschka Fischer, ministr vnitra Otto Schilly a bývalý ministr zahraničí Polska Wladyslav Bartoszewski. Už z tak významného obsazení řečníků je zřejmé, jakou závažnost německá společnost přisuzuje genocidě Romů za 2. světové války a důsledkům, které z toho plynou pro současnost.
Dostalo se mi cti, že jsem měl ve jmenovaném hvězdném obsazení slovo i já. (Tento projev přinášíme na str. 7.) Přispěla k tomu jistě také okolnost společného osudu německých a českých Romů v Osvětimi.
Obsah mého příspěvku, předneseném v angličtině a tlumočeném do němčiny najdete na jiném místě našeho listu. Kromě historických souvislostí se v něm zmiňuji i o záležitostech, které hýbou romskou českou veřejností a jsou dosti kritické i vůči české společnosti.
V souvislosti se vzpomínkovou událostí podobný postoj nabývá na zřetelnosti.

(kh)