Gabriela Hrabaňová (24) je předsedkyní občanského sdružení Athinganoi, ve kterém působí od jeho vzniku v roce 1999. Je to ale především mladá a energická žena, která poslouchá nejen romskou muziku, ale i hip hop. Nyní studuje bakalářský obor sociologie – politologie na Anglo-americké univerzitě v Praze. Po studiích by na sobě ráda dál pracovala a studovala v zahraničí. Říká ale, že potom se chce vrátit a žít tady.

Věnujete se informačním technologiím, co to konkrétně znamená?
Jelikož jsem vyšla z občanského sdružení Athingnaoi, jejímž jedním z hlavních cílů našeho sdružení je pomoci Romům v úspěšné integraci do většinové společnosti a celkové zlepšení vzájemných vztahů, znamená to zlepšení jejich vzdělanosti. Začala jsem se věnovat informačním technologiím a momentálně pracuji jako eRider pro Romský Informační Projekt. Učím romské organizace, aby lépe využívaly počítače. Pomáhám je tak rozvíjet zvenku. Teď spolupracuji asi s pěti neziskovkami. Například když sdružení Manuše zakládalo novou pobočku v Chomutově, od začátku jsme konzultovali, jaké vybrat počítače, jaké budou potřebovat programy. Navíc jsem je naučila, jak pracovat s počítači a internetem, jak si zabezpečit počítač před viry apod. Říká se, že mnoho romských organizací dostalo vybavení do kanceláří, ale nevědí pořádně, co s ním. Umí například napsat projekt ve Wordu, ale udělat rozpočet v Excelu je už pro ně problém.

Máte tedy za sebou konkrétní výsledky.
Projekt základů práce na počítači funguje rok. Zatím jsem dělala tréninky v pěti městech pro romské ženy, které většinou neměly zkušenosti s prací v organizaci. Chtěly si ale zvýšit sebevědomí a kvalifikaci, aby si pak snáze našly práci. Když jsem jim řekla, aby vzaly myš do ruky, uchopily ji skutečně do dlaní. Mým tréninkem prošlo deset žen, bez jakýchkoliv znalostí s prací na PC a teď už požívají nové vědomosti v zaměstnání. Byla to perfektní spolupráce. Dnes jsme zvyklí na mobilní telefony a jiné technické vymoženosti a často zapomínáme, že jsou lidé, kteří se dosud s tempem doby nevyrovnali.

Jak souvisí vaše studium s romskou problematikou?
Dostala jsem romské stipendium, a tak všechny své práce zaměřuji na romskou tematiku. Snažím se přitom, aby byly nějak zužitkovány.

Jaký je podle vás český pohled na minority?
Myslím si, že oproti ostatním zemím střední a jihovýchodní Evropy má Česká republika docela dobře vyvinutý vládní systém. Kupříkladu Rada vlády pro záležitosti romské komunity je napojená na koordinátory v krajích, asistenty na školách, sociální pracovníky. Máme kladné reakce ze strany vlády, která se snaží napomáhat tomu, aby se romská otázka v zemi zlepšila. A tam, kam vláda nemůže, by měl fungovat neziskový sektor. Proto je velice důležitá komunikace mezi romskými organizacemi, které by měly být schopné předat si expertízu. Dnes to vypadá tak, že většina jich dělá hodně různorodých projektů, ale neprofiluje se.

Je podle vás neziskový sektor, který se zabývá romskou problematikou, dostatečně respektován? Má v republice pevnou pozici?
Myslím si, že romské neziskové organizace nejsou ještě dostatečně uznávané. Podle mne je to důsledek dlouholetého neporozumění, špatné komunikace a předsudků z dřívějška. Bude trvat ještě hodně dlouho než si česká společnost začne vážit Romů, kteří dělají svou práci dobře. Teď je to tak, že když se Romové dostanou na úroveň běžného občana, nejsou stále ještě respektovaní, přestože umí některé věci dělat lépe. Na evropské úrovni se ale situace zlepšuje. Pozitivní je například Romské evropské fórum, poradní orgán Evropské komise.

Co si myslíte o romském parlamentu?
Samotná myšlenka parlamentu je výborná, jen ten název je zavádějící. Je důležité, aby se lidé spojili a dělali věci společně. Jsou tu ale základní principy, které se musejí dodržovat, aby takové spojení fungovalo a aby byla všeobecná spokojenost, aby komunikace měla řád. Tím narážím na svou největší nespokojenost s parlamentem, do nějž mohou romské organizace dobrovolně vstupovat a pak z něj dobrovolně vystoupit. V praxi to znamená, že romské organizace, které mají reprezentovat romskou komunitu nebo Romy v ČR, by měly být organizacemi zastřešujícími. Měly by nést zodpovědnost také za finanční uzávěrku, za výroční zprávu, tedy za věci, které ve spolupráci budou moci v parlamentu transparentně ukázat. A abychom jako Romové byli respektovaní a mohli vznést a prosazovat vlastní názor ve vládních a politických sférách, musíme myslet sami na sebe a musíme být čistí a průhlední, s čistým štítem. Pak můžeme jednotně připomínkovat různé zákony, vznášet námitky nebo dělat doporučení. Základní problém vidím v průhlednosti.

Jak vnímáte diskriminaci Romů v ČR? Dotýká se vás osobně?
V republice diskriminace je, i když já osobně ji nevnímám, protože pocházím ze smíšeného manželství a není vidět, že jsem Romka. Nemám problémy s hledáním práce ani s diskriminací. Nikdy jsem nebyla uzavřená pouze do romského světa, ale romský původ je pro mne čím dál tím přirozenější. Cítím se více jako Romka, i když mně není zatěžko pohybovat se v české společnosti a fungovat v ní. Rozhodla jsem se ale pro práci mezi Romy a někdy je nesnadné získat je na svou stranu a přesvědčit, že cítím stejně jako oni.
S romštinou mám problémy, ale rozumím čím dál tím víc. Otec je Čech, maminka Romka, která neuměla česky do svých šesti let. Po rozvodu rodičů mně vychovávala ona, je mi tedy bližší to romské. Ze šesti dětí jsem nejstarší, takže jsem vařila jako v tradiční romské rodině pro ostatní a starala se o mladší sourozence. Hodně na sobě pracuji, mám vzdělání a buduji si postavení, a chtěla bych se vdát za Roma, i když vím, že to bude těžké.

Před nedávnem jsme se setkaly na natáčení televizního pořadu Na hraně. Máte recept, jak se bránit rasisticky laděným názorům, které tam prezentovali studenti kladenského gymnázia a jeden psycholog, který mimo jiné uvedl, že by Romové měli někde daleko vytvořit samostatný stát – jakousi svoji Palestinu?
Z názorů těch mladých lidí mně bylo špatně. Cítila jsem v tu chvíli bezmoc, tak hluboce měli v sobě zaryté předsudky, které převzali od rodičů. Dalo by velkou práci jim cokoli vysvětlit. Je proto důležité začít Romy prezentovat nejen v médiích v pozitivním světle, aby si ostatní uvědomili, že romství není jenom o špíně, krádežích a odpadcích. Většina by měla pochopit, že společné řešení problémů je i na ní.
Je třeba ukázat, že také Romové studují na vysokých školách, že existují například romští lékaři. V médiích se zatím zvýrazňují spíše negativa o Romech, ale to, že existují organizace, které dělají velké věci, a dělají je dobře, bez tunelování fondů, je zatím nepřitahuje.

Jana Kabeláčová