Po chvíli, co jsme do osady přijeli, jsme se lidí kolem ptali, kde najdeme vajdu. Všichni začali křičet do oken: „Ivan, Ivan, priď dole!“ Zanedlouho už stál před námi Ivan Červeňák (50) – vysoký, štíhlý a podával nám ruku. Zval nás k sobě domů. Pozvání jsme rádi přijali. Vyprávěl plynule a bylo vidět, že má všechno v hlavě srovnané.

Obec nás nechtěla
Koliby, které tu vidíte, se staví ze dřeva, nahazují se hlínou smíchanou s plevami. Takhle musí žít Romové i v zimě. Pánbůh nad námi drží ruku, zatím nám tu ještě nezmrzlo žádné dítě. Tady ve Svinii žije skoro 700 Romů. Já pocházím z Čech, ze Žatce, tam jsem se narodil, v Hranicích na Moravě jsem žil i s manželkou, potom jsem se rozvedl, teď žiji tady s druhou ženu.
Myslel jsem, že to tu bude lepší. Začal jsem dělat projekt, který měl pomoct chudým Romům u nás v osadě. Počítal s rodinnými domky a ještě s nějakou půdou, aby lidi měli svá pole. Jenže obec zamítla hotovou věc i s financemi, které na to byly, nechtěla Romy mezi sebe a na místě, kde měly stát domky, postavila kanceláře pro JZD a nás vyhnali s bicím komandem do tohoto močálu. Teď žijeme na cizích pozemcích. Připadá mi to, že jsme mezi fašisty, ne mezi normálními lidmi. Bílí říkají: Romové kradou, jsou neslušní, pořád jen nadávají. Už nevědí, co by si na nás vymysleli, pořád jsme jen ti špatní. Ale co máme říkat my, když tuto osadu vlastně vytvořili oni? Naše děti musí jít do školy přes pozemek, na kterém stojí nápis Cizím vstup zakázán. Všude kolem nás jsou pozemky, které někomu patří, ale my přes ně musíme chodit, protože jinak cesta nevede.
Máme obavy, že zákon dovolí bílým používat proti nám zbraně. Už za totality jedna gadžovka střelila vzduchovkou romskému klukovi do čela, protože utrhl z jejího stromu jablko. Gadžové si na Romech řeší své komplexy a když vidí, v jaké bídě žijí, roste jim sebevědomí. Dostali Romy do pozice, že dnes žebrají. A tak se chová vláda i s prezidentem. Proč Romové kradli? Měli hlad. Demokracie je pro každého člověka, ale ne se zbraní v ruce.

Romové prý nic nepotřebují
Tato osada je daleko za vesnicí, romské děti ve škole nejsou pohromadě se slovenskými dětmi. I na hřbitově mají Romové vyhrazeno jen určité malé místo, i tam leží bokem. Je tady silný rasismus a diskriminace, starostové nemají zájem, aby se lidé měli dobře, nic pro to nedělají, ale po Romech požadují vše, co oni nemohou splnit. Jak by také mohli, když nežijí v takových podmínkách jako bílí. A chodí krást, protože je k tomu dotlačila vláda se svou reformou. Myšlenka reformy je možná dobrá, ale je špatně udělaná. Vláda snížila dávky na nezletilé děti na 500 korun, za komunistů to bylo 600 korun – tomu říkám útok na Romy. Jeden můj učitel mně kdysi řekl: „Ivane, když se vyučíš a skloubíš svůj rozum s rozumem, který ti dal Pánbůh, nebudeš nikdy zlý a budeš rozumný člověk.“ Jenže dnes se mně zastavuje rozum nad tím, co dělá slovenská vláda.
Nechal jsem natočit dokumentární film o romské osadě ve Svinii, abychom dostali ze zahraničí peníze na zlepšení životních podmínek v osadě, na vybudování infrastruktury. Film se promítal v cizině a lidi tam skutečně uznali, že Romům ve Svinii je třeba pomoct. Jenže když přijeli zástupci z Kanady i ze Slovenska na jednání, tak se jedna starostka a pět poslanců vyjádřilo, že Romové žádnou infrastrukturu nepotřebují a 1,5 milionů eur odmítli.