Před rokem se v Rokycanech uskutečnilo setkání významných osobností, představitelů romských organizací a dalších hostů, kteří očekávali příjezd vladyky Kryštofa, nejvyššího představitele Pravoslavé církve v českých zemích.

Vladyka Kryštof přijel do Rokycan vysvětit pravoslavný chrám Nejsvětější Trojice 1. června 2003. Uplynul rok a David Dudáš, duchovní správce pravoslavné církevní obce v Rokycanech řekl RH o své práci v uplynulém období: „Měl jsem krásné pocity z toho, že se nám podařilo vykonat všechnu potřebnou práci na opravě chrámu. A nejen to. Podařilo se vytvořit pravoslavnou církevní obec tam, kde předtím nikdy nebyla. Dnes je však situace složitější, protože na dokončení úprav a provoz chrámu nemáme potřebné peníze. Scházejí také na plánované aktivity s dětmi a ostatními věřícími.“
Vedle těchto složitých záležitostí je potěšující, že v chrámu Nejsvětější Trojice bylo pokřtěno téměř dvacet dětí a připravuje se také několik svatebních obřadů. Po pravdě řečeno, očekávalo se, že do chrámu bude přicházet více lidí, že si rokycanští Romové uvědomí, jaké mimořádné příležitosti se jim dostalo v podobě kostela s přilehlými prostory a romského duchovního správce. Počty účastníků pravidelných nedělních liturgií se různí, v průměru jich bývá patnáct. Akce pro děti provází větší odezva: na setkáních se učí zpívat a jsou již dokonce schopné zastoupit chrámové zpěváky. „Z práce, kterou jsme dosud společně vykonali, můžeme mít radost. Interiér chrámu je krásný, postupně se daří upravovat i venkovní prostory, ale je velice obtížně získat větší a hlubší zájem Romů o duchovní život,“ přiznal zklamání otec David.
Proč je zájem Romů o duchovní záležitosti tak malý? A jaké vlastně mají zájmy? Rokycanský příklad naznačuje, že nejde pouze o vytvoření možností či vhodných podmínek. Rok usilovné práce v chrámu Nejsvětější Trojice prozatím nepřinesl očekávané výsledky. Podle otce Davida se ale jedná „o první rok zkoušky“.

Dezider Giňa