Oslovili jsme i Markétu Královcovou, ředitelku Nadačního fondu Klíček, kde Patrik Kraus působil.

Co vás vedlo k tomu, že jste podala podnět k Okresnímu státnímu zastupitelství v Kutné Hoře na zkoumání, zda nedošlo k trestnému činu poškozování cizích práv a podvodu působením Patrika Krause?
Nejsem si jistá, zda si Patrik uvědomuje, že nás k podání podnětu dovedl sám. S naší organizací jako údajný duchovní spolupracoval téměř rok a půl. Na základě jeho chování a vystupování jsme však časem pojali vážné podezření a pochybnosti, zda je vůbec vysvěceným knězem. Protože nám do té doby předkládal jen kopii svého dokladu o svěcení, rozhodli jsme se loni v létě kontaktovat jeho údajného světícího biskupa Fridolína Zahradníka. Ten nám k našemu velkému překvapení oznámil, že Patrika nezná a že ho nesvětil, na naši žádost nám to pak potvrdil i písemně.
Obrátili jsme se tedy na Patrika a žádali o vysvětlení. Ten okamžitě označil pana Zahradníka za lháře. Odpovědi, které nám na naše otázky ohledně svěcení dával, byly ale tak rozporuplné, že jsme mu nabídli, aby společně s námi za Fridolínem Zahradníkem zajel. Takovou osobní konfrontaci ovšem, na rozdíl od biskupa Zahradníka, odmítl. Poté Patrik sám navrhl, že celou věc předá České biskupské konferenci. My jsme to uvítali a říkali jsme si, že bude jen dobře, pokud autorita na tomto poli povolaná učiní ve věci jasno. Když jsme po čase Českou biskupskou konferenci sami kontaktovali, ke svému překvapení jsme se dozvěděli, že Patrik nedodržel slovo a žádný podnět nepodal. Požádali jsme ji tedy o stanovisko sami. Česká biskupská konference potom loni v listopadu rozeslala do všech farností v ČR oznámení, že Patrik knězem není a že se za něj vydává. Těsně předtím jsme Patrika kontaktovali znovu - náš vztah s ním totiž měl dvě roviny: pracovní a osobní.
V té osobní jsme jej považovali za rodinného přítele, takže nám nebylo a není jedno, co s ním bude dál. Snažili jsme se na něj apelovat, aby se k celé věci čestně postavil a dal všechno do pořádku. Bohužel reagoval způsobem, který neodpovídá chování kněze a křesťana, ani slušného člověka. Později došlo k nepříjemné debatě na internetových stránkách pražské arcidiecéze, kde osočoval mě a mého manžela, i naši organizaci. Jako jednotlivci jsme schopni skousnout ledacos, ale jako organizace jsme odpovědni lidem, kterým se snažíme pomáhat a kterým jsme Patrika představili jako římskokatolického kněze a vůbec jako kněze. Jde o vážnou věc: ono hrát si na faráře není jako vařit bez výučního listu. Když se Patrik, navzdory svým slibům, odmítl podřídit autoritě církve, nezbylo nám, než celou věc předat autoritě světské. I proto, aby už nevodil za nos další lidi.

Patrik Kraus naší redakci řekl, že v kontaktu s vámi nevystupoval jako římskokatolický kněz.
Patrik u nás sloužil římskokatolické mše podle misálu, včetně modlitby za „našeho papeže Jana Pavla“, často oblečený v ornátech, zpovídal, žehnal předmětům podle římskokatolického benedikcionálu... Vystupoval také jako opat Řádu svatého Ducha a tvrdil, že jde o obnovení středověkého katolického řádu. Ve skutečnosti se ale nejednalo o žádnou náboženskou organizaci, ale o obyčejné občanské sdružení.
Nerada bych, aby se celý problém zamlžoval nebo, nedej Bože, stavěl jako problém etnický. Pokud by byl na Patrikově místě kdokoli jiný, postupovali bychom stejně. Ostatně, jeho současná snaha zřídit samostatnou romskou církev je také poměrně kuriózní, i když nepoučenému uchu snad může znít logicky. Ale církev přece není organizace, která by měla stát na etnickém základě. Řekla bych, že pokud někdo silně potřebuje mít svou vlastní „romskou církev“, pak je to především Patrik sám – zdá se mi, že by to pro něj byl způsob, jak pokračovat v započatém způsobu života, kdy s kolárkem kolem krku využíval pohostinnosti mnoha lidí.

Jsou křty, které ve vaší přítomnosti udělil, platné?
O tom máme pochybnosti, přestože křest může být udělen i z rukou laika. Křty, které Patrik udělil, neudělil jenom nemocným dětem v nouzi, jak tvrdí. Většina jich byla plánovaná a my jsme rodičům těchto dětí doporučili, aby je nechali znovu pokřtít s podmínkou.

Myslíte si, že si na vaší nadaci něco vydělal nebo že bral peníze za práci?
Na rozdíl od jiných lidí jsme mu za náboženské úkony peníze nedávali, ale více než rok u nás nacházel zázemí – bydlení, stravu, telefon, internet. Pokud by se neprezentoval jako kněz, zdarma by to neměl.

Připravila:Katka Danyiová