Reakce na článek Svoboda bádání a existence Romů od Ivo Budila, který vyšel v Orientaci LN 29. ledna.

Ivo Budil v pochopitelném zápalu při obhajobě univerzity, na níž působí jako děkan, rozcupoval Karla Holomka za možná neoprávněné snižování kvality Západočeské univerzity, nicméně nevyvrátil nejpodstatnější část Holomkovy reakce na článek Pavla Barši, a sice výhrady k metodologii prací Marka Jakoubka.
Od člověka Budilova formátu je nečekané, že ačkoliv upozornil na Holomkovu neznalost poměrů na Západočeské univerzitě a posléze ho obvinil z ignoranství, když jako člověk stojící vně akademického života srovnává jednu univerzitu s druhou, sám se v závěru článku dopustil něčeho podobného: Připomněl působení romského představitele v Radě vlády pro záležitosti romských komunit a naznačil, že Holomek je zodpovědný za tristní politiku ČR vůči Romům. To si však může myslet jen někdo, kdo není seznámený s rolí, kterou zmiňovaná vládní rada má. O tom, že Ivo Budil s činností Rady vlády pro záležitosti romských komunit obeznámený není, nemá smysl diskutovat. Je to zjevné a koneckonců pochopitelné.
Troufalejší – a pro nesprávnost také dramatičtější – je však tvrzení, že Holomek není s pracemi empirika Marka Jakoubka dostatečně seznámen. Obšírné pojednání o publikaci Romské osady v kulturologické perspektivě, které na pokračování vycházelo na sklonku roku v romských novinách Romano hangos (Romský hlas), prokazuje pozornost, kterou Holomek Jakoubkovým tezím věnoval.
Přes nepopiratelné sympatie autora-romisty k postavě Karla Holomka nejde o to dokazovat, že děkan Západočeské univerzity je větší ignorant a ješita, než jeden ze zakladatelů Muzea romské kultury Karel Holomek. Dětské spory o to, kdo je lepší, náleží dětem. Romisté seskupení okolo semináře romistiky na FF UK by v této chvíli neměli promarnit šanci říct své k důsledkům vystoupení Marka Jakoubka a jemu podobných.
Rozhořčení romistů nad Jakoubkovým snižováním kultury Romů se dosud ztrácelo v hluku pražských kaváren. Je však nejvyšší čas podpořit tvrzení Karla Holomka i dalších Romů, že Jakoubek na základě omezených a nezasvěcených pozorování v romských osadách dochází k zevšeobecňujícím soudům o Romech.
Romisté si musejí uvědomit, že jejich nechuť reagovat na hypotézy Marka Jakoubka usnadňuje návrat k asimilační doktríně komunistického Československa. Romové získali postavení národnostní menšiny, nicméně takové vymezení Romů má v české společnosti krátkou tradici. Komunistický režim přistupoval k Romům jako k „sociálně patologické skupině s odumírajícím etnikem“. Důsledné uplatňování národnostních principů vůči Romům se během 15 let ukázalo jako velmi nákladné, s ohledem na zoufalé životní podmínky drtivé většiny Romů komplikované a kvůli české xenofobii navíc politicky nevděčné. Poslední vývoj přístupu ČR vůči Romům napovídá, že stát se kradmo vrací k asimiličaní politice komunistického Československa. Právě „poznatky“ Marka Jakoubka, využívané vládními úředníky či experty – pohříchu často bývalými sociálními kurátory pro cikánské obyvatelstvo – při koncipování politiky vůči Romům v Čechách, pomáhají tento krok zpět zdůvodnit.
Existenci lobby prosazující vnímání Romů coby sociální skupiny ostatně naznačil i Pavel Barša, který vlastně celou diskusi o důsledcích tezí ražených skupinou „mladých antropologů a sociálních pracovníků, sdružujících se volně jednak kolem katedry antropologie Fakulty humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni a jednak kolem sociálních programů nevládní organizace Člověk v tísni“ zahájil. Tato lobby vytrvale publikuje práce dokola omílající názor, že romská kultura je kulturou chudoby a s odstraněním romské chudoby zmizí i kultura pro Romy typická. Tato lobby „sociálních pracovníků“ se současně veřejně zaměřuje na romské lídry, jejichž hrdost na vlastní kulturu nebo snahu o zlepšení situace Romů v ČR obratně dezinterpretuje s cílem vykreslit je jako nebezpečné nacionalisty. Tak to předvedl například Tomáš Hirt v článku Válka o „etno-počítadlo“ Romů (MF Dnes, 18. 10. 2004). Jindy jsou romští předáci absurdně obviňováni z neznalosti životní reality Romů („... ti lidé nemají nejmenší představu o tom, jak to chodí v ghettech, nežijí tam, nevyrostli tam a i kdyby tam vyrostli, tak je to přece neopravňuje, nemají žádnou kompetenci k rozumění tý kultuře.“ – Marek Jakoubek 26. 10. 2004 v pořadu BBC Integrace Romů – mýty a realita).
Resuscitace stalinistické teorie, že Romové v ČR nejsou národností menšinou, ale sociální skupinou, která nemluví svým jazykem, nýbrž sociolektem, přináší mimo jiné oslabování významu české romistiky. Mlčení romistů je ostatními členy akademické obce interpretováno jako souhlas, případně ještě hůře jako nedostatek argumentů. Reprezentanti vědního oboru, který od dob svého ustavení v rámci FF UK na počátku 90. let shromáždil dostatek ucelených poznatků k dekonstrukci sociálně laděných tezí o Romech, by si toto neměli nechat líbit a spoléhat se, že se s českými „akademiky“ Romové nějak vypořádají sami.

Jakub Krčík,
romista