Ian Hancock (63) se narodil v roce 1942 ve Velké Británii. Z otcovy strany je maďarský Rom, z matčiny Brit. Přesto se z Británie přestěhoval do USA, kde se oženil. V současné době působí jako profesor romistiky na univerzitě v Texasu. Rovněž vede romský archív a dokumentační středisko. Jeho návštěva v Muzeu romské kultury v Brně byla příležitostí k rozhovoru.

Kolik Romů žije ve Spojených státech? Udržujete s nimi kontakt?
V současnosti jich tam žije přibližně milion. Snažím se udržovat kontakt s co možná největším počtem z nich.

Udržujete kontakt s Romy v Evropě?
Ano, jsem ve styku s přáteli, kolegy a prostřednictvím Dokumentačního střediska, které patří pod texaskou univerzitu.

Jaký je váš vztah k vlasti, z níž pochází maďarská část rodiny?
Mám přátele v Maďarsku, ale bohužel se již nestýkám s žádnými příbuznými, kteří tam jsou.

Dodržujete romské tradice?
Ano, celou řadu. Zejména však ty, které se týkají vaření a tradiční romské kuchyně.

Jaký je rozdíl mezi společenským postavením britských a amerických Romů?
V Británii mají ve srovnání s jinými členy společnosti nižší společenské postavení. Američtí Romové zůstávají pro neromskou část americké společnosti povětšině neviditelnými.

Co vás vedlo k tomu, že jste se zapojil do romského hnutí?
Když jsem ještě bydlel v Británii, narazil jsem na novinový článek o tom, že policie napadla romskou rodinu. To mě velice rozrušilo a zároveň rozhněvalo. Okamžitě jsem začal hledat nějakou romskou organizaci, do níž bych mohl vstoupit.

Vím, že vzdělání považujete za zásadní. Proč jste se rozhodl pro studium a kariéru akademika?
Vlastně to nebylo moje rozhodnutí, vzdělání si mne našlo. Dostalo se mi možnosti studovat a já jsem se toho chytil. Detaily naleznete v úvodu mé knihy My, romský národ (Amen sam e romane džene), která nyní vychází ve slovenském překladu.

Předpokládám, že více času trávíte v USA. Považujete své romství spíše za britské či americké?
Ani jedno, ani druhé. Mé romství je jednoduše romské.

Jste ředitelem Romského archívu a Dokumentačního střediska; jste rovněž profesorem romistiky na texaské univerzitě v Austinu. Jak je tento obor oblíbený u tamních vysokoškoláků?
Je to velice oblíbený obor. Svědčí o tom i skutečnost, že musím dohlížet na počet svých studentů.

Kdo jsou vaši studenti? Všiml jste si u nich nějakých společných povahových rysů?
Vůbec ne. Studují obory, které se velmi různí – etnografii, etnická studia, asijská studia, evropská studia, mediální studia, lingvistiku, folklor atd.

V České republice jsou rasismus a protiromské nálady stále velice rozšířeným jevem, přestože nezanedbatelný počet iniciativ ze strany vládních i nevládních organizací již přinesl ovoce. Tato situace se však dramaticky mění, jakmile se přesuneme několik set kilometrů do romských osad na východním Slovensku. Uvažoval jste někdy o možných a schůdných cestách, jak řešit tento sociální problém nevídaných rozměrů?
Bude stačit pětadvacet slov, abych se k tomuto komplexnímu tématu vyjádřil, či méně? Klíčem k řešení je především vzdělávání Romů i Neromů nejen v oblasti romských dějin a kultury, ale i celospolečenského přispívání a podílu ze strany Romů. Je rovněž potřeba, aby Romové sami vyvíjeli úsilí a snažili se ukončit onen stav závislosti na neromském světě – budou financovat nejrůznější školicí programy. To jim umožní, aby se naučili dovednostem potřebným k provozování vlastní živnosti nebo se stali učiteli a právníky. Aby se naši lidé emancipovali, musejí se též naučit, že i oni jsou chráněni českými zákony, které mohou využít k boji s rasismem.

Jana Kabeláčová