V bulharské Sofii byla začátkem února oficiálně zahájena Dekáda romské inkluze. Jedná se o projekt, jehož cílem je integrace Romů do společnosti.
Zahájení se zúčastnili představitelé Bulharska, ČR, Chorvatska, Maďarska, Makedonie, Rumunska, Slovenska a Srbska a Černé Hory a také prezident Světové banky James Wolfensohn, šéf Open Society Institute George Soros a zástupci Evropské komise. Není sice jasné, do jaké společnosti se to Romové z dotčených států mají začleňovat, ani kteří se mají začleňovat – zda bohatí olašští Romové z Rumunska mezi chudé Makedonce, nebo chudí Romové z osad na Slovensku mezi privatizační novozbohatlíky v ČR atd. Ale budiž.

Když se něco doma nedaří, je dobré to na něco svést, například na mezinárodní rovinu, která je tak trochu doma bezdomova. Máme problémy s integrací Romů? No máme, ale on je to přece problém mezinárodní, dnes v rámci unijního spění problém evropský. Tak ať je nalezeno řešení evropské, ne? Desetiletka spolupráce s Makedonií a Černou Horou nám jistě pomůže vyřešit problém ghett v Česku, těch různých Mexik a Bronxů našich měst. Bydlí v nich přeci Romové, nenaši, mezinárodní, evropští.
Z politického hlediska se jedná o nový a zajímavý typ manipulativního působení nevládních organizací a aktivistických mezinárodních sít: Světová banka, financiér – filantrop George Soros, jím založený a financovaný Open Society Institute (OSI) a na něj navázaná síť lobbistů manipulují představitele osmi států k deklarování závazků, které nebudou s to plnit. „Pokrok v realizaci jednotlivých projektů budou v následujícím desetiletí monitorovat romské i mezinárodní organizace, např. Světová banka,“ uvádí BBC. Kritika plnění a neplnění a evaluace neúspěchů a úspěchů roztočí kolo sepisování raportů a analýz. Na deset let práce dopředu. Iniciativa je dokonce často v médiích vydávaná za iniciativu zúčastněných států samotných. Kdeže, pro účastné státy a jejich příslušné sekretariáty to bude hlavně papírování navíc.
K čemu tedy povede tento projekt a kolik peněz do něj poplyne? Prognózy by v tomto případě byly vskutku věštěním z křišťálové koule. Pokud i tak renomovaná stanice, jako je BBC dokáže v zpravodajství o dekádě uvést nesmysly typu, že Romové, od dob Marie Terezie usedlí, „…se museli za komunismu vzdát tradičního kočovného života a usadit se. V kapitalismu zase téměř vymizela zaměstnání, která mohou většinou nekvalifikovaní Romové vykonávat,“ pak jakoby léta osvěty a snah, zaměřených na informování veřejnosti o tom, že to bylo jen malá část Romů, kteří kočovali do padesátých let, přišla vniveč. A že by vymizela nabídka nekvalifikované práce? A jaký že to druh práce zastávají v České republice desetitisíce Ukrajinců, Moldavanů a dalších cizinců? Jádro problému bude jinde, než v takovýchto obvyklých streotypizujících tvrzeních.
Velká část Romů dnes vyrůstá a žije v kultuře chudoby, která jim zabraňuje stát se součástí celku. Nalézt mechanismy jak vyvézt Romy z bludného kruhu opakujících se nezdarů, ústících finálně ve vícegenerační nuzotu, by mělo být hlavním zadáním. Ovšem problémy ghett jsou povýtce lokálního, nanejvýš regionálního charakteru. Mezinárodní rozměr toliko posílí vyčlenění Romů jako těch jiných, kteří jiní jsou a budou. Nikoliv jako problémy jednotlivců a rodin, které se řeší rozvojem jejich schopností.

Roman Krištof,
Mezinárodní organizace pro migraci