Ve školství pracuji už 30 let: čtyři roky na Slovensku a 26 let v Čechách. Za tu dobu jsem měla možnost poznat přístup Romů ke vzdělání. Za minulého režimu děti chodily povinně do školy a rodiče dbali na to, aby se něčím vyučily. Dnes je tomu jinak. Romové ztratili zájem o vzdělávání svých dětí. Dokonce někteří rodiče říkají, že jejich děti nemusí mít vzdělání, Romové nebyli vzdělaní ani v minulosti a žili, tak co. Vím, kdo to říká. Jsou to rodiče, kteří nechtějí mít starosti a yodpovědnost za své školou povinné dítě. Nezáleží jim na tom, zda bude mít výuční list, či maturitní vysvědčení a už vůbec nemluvím o vysokoškolském diplomu. Tito rodiče žijí v omylu. Dnešní doba vyžaduje lidi, kteří něco mohou společnosti nabídnout, kteří něco umí a jen tak mohou existovat a žít. Vzdělání člověku otevře cestu do života.

Romům se žije těžce. Ekonomika režimu si žádá své oběti. Bohužel jako první jí podléhají lidé bez vzdělání, kteří žijí jen v sociální sféře – ale ta jim štěstí ani blahobyt nepřináší. Vím, že vybavit dítě pomůckami do školy, obléct je, stojí dnes čas a peníze. Ale v minulém režimu to šlo. Romové platili vzdělávání svých dětí a možná si to ani neuvědomovali. Nyní si stěžují, že demokracie jim nic nepřinesla a všechno jim jen bere. Co se týče vzdělávání, myslím si, že romským rodičům to tak vyhovuje, protože nemusí plnit povinnosti spojené se vzděláváním svých dětí. Je to omyl. Vyžadovat po dítěti dodržování režimu a vést ho ke vzdělání je morální povinností všech rodičů. Chce to však čas a trpělivost, které přinášejí žádané ovoce.
Jolana Gáborová, Brno