Chcete-li Roma v Německu k smrti vyděsit, řekněte před ním Loli Baba. Takto pojmenovali němečtí Romové antropoložku Evu Justinovou. V době nacismu prováděla na Romech různé „výzkumy“ podle tehdejších norimberských rasových zákonů. Hlavním objektem jejího „vědeckého zájmu“ byly děti. Výsledkem pak deportace Romů do Osvětimi, kde se jich ujal další „vědecký pracovník“ Josef Mengele.

V Československu byla přijata legislativa k „potírání cikánského zlořádu“ již v roce 1927, následovalo provádění soupisů „cikánských“ osob a míšenců. Koncentrační tábor v Letech u Písku byl vybudován ještě před nacistickou okupací a pak tam umíraly nevinné děti, ženy, muži, mladí i staří lidé, protože byli Romové. Komunistický režim věnoval „zvláštní péči“ Romům tím, že je chtěl násilně asimilovat a z „občanů cikánského původu“ chtěl vytvořit socialistického člověka.
Po roce 1990 začali skinheadi Romy lynčovat, většinová společnost před nimi zavírala dveře do veřejných zařízení, základních škol, zaměstnání, bydlení, ke zdravotní péči. Po rozpadu československé federace byly tisíce Romů zbaveny občanství. Stali se z nich cizinci ve své zemi. „Experimentem“ v ústecké Matiční ulici měli být odděleni od ostatních vysokou zdí. Nyní rostou romská ghetta po území celé republiky a segregace se stává „řešením cikánské otázky“ v mnoha městech. K tomu všemu se najednou otevírá jakási „diskuse“ antropologů o romské etnicitě, nacionalistických mýtech, etnické rétorice. Při pozornějším vnímání řečí okolo „cikánské otázky“ se ve mně ozývají velice nepříjemné pocity. Plzeňský antropolog Tomáš Hirt a další vyslovují názory a hodnocení směrem k Romům a „předákům romského hnutí,“ která směřují do nejcitlivějších vnitřních záležitostí romské národnostní menšiny. Manipulace s pojmy nacionalismus, etnicismus v souvislosti s pojmy sociální, kulturní, politické nikdy nevěstí nic dobrého. Tyto pojmy jsou základními prvky filozofií, z nichž plynou postuláty a vytvářejí se teorie, z nichž vychází „konečné řešení.“ Na počátku to vždy vypadá nevinně a neškodně. Otázka romské identity se opět stává objektem zájmu a tématem, které se „hodnotí a diskutuje.“ Proč? Qui bono? Kdo dal impuls k otevření tohoto tématu, za jakým cílem, co má být výsledkem? Proč Romy opět někdo pitvá, zkoumá a hodnotí? Proč jsou dávána do souvislosti hlediska nacionální, etnická, kulturní, sociální a politická?

Ondřej Giňa