Zhlédla jsem film o chlapci, který prošel koncentračním táborem. Velice mě zaujal. Před tím v televizních novinách ukazovali, jak skinheadi pochodují ulicemi Brna a provolávají fašistická hesla. A tak se ptám, jak to může česká země a vláda vůbec tolerovat. To už se zapomnělo na druhou světovou válku, na koncentrační tábory, ve kterých zemřely tisíce lidí, ať gadžů nebo Romů? Cožpak se už zapomnělo na to, co Němci tady napáchali? Člověk si nemůže být v této zemi už ničím jistý, obzvlášť Romové. Co se musí ještě hrozného stát, aby skinheady někdo zastavil?

Zatím si mohou dělat, co chtějí. Zabíjejí, napadají bezbranné lidi a chtějí Čechy Čechům, přitom jsme demokratický stát. Žije tady několik národnostních menšin, ani jedna jim není po chuti.
Vláda jen přihlíží, mlčí a Romové prožívají útrapy, ponížení, bezbrannost a bezmocnost. Kam až to dojde? Dokud jde o život obyčejnému Romovi, nic se neděje, snad až půjde o život těm nahoře, teprve tehdy se něco bude dít. Nezlobte se na mě, je to můj názor po osobní zkušenosti se skinheady a s policií.
Po naší ulici šli skinheadi a když je uviděly děti, které si hrály venku, začaly utíkat směrem k mému domu a křičely, ať jim otevřu. Když jsem pochopila, co se děje, otevřela jsem a za dětmi potom rychle zamkla dveře. A co se dělo dál? Skinheadi mně vymlátili všechna okna. Zavolala jsem policii a co udělali – nic. Jen si to zapsali, po skinheadech se nesháněli. Teď to byla jen okna, a co zítra – koncentrační tábory? Mám vystřihnutý novinový článek o tom, kolika Romům skinheadi ublížili a kolik jich už zabili. Je mi z toho všeho ouzko.
Markéta Šestáková, České Budějovice