V Romano hangos č. 2 byl zveřejněn váš projev v Senátu při příležitosti vzpomínky na 60. výročí osvobození vězňů v Osvětimi. Reflexe té hrozné doby ještě není na náležité úrovni.
Poté, co jsem se seznámila s tzv. odškodňováním Romů za období 2. světové války k tomuto tématu sděluji:

Předpokládám, že je velmi dobře známo, v jakých nelidských životních podmínkách žijí Romové v osadách na Slovensku i dnes. Za 2. světové války byla situace jistě ještě mnohem horší právě kvůli válečnému období, jakož i nezpochybnitelné situaci – snaze fašistů o postupnou likvidaci některých národností.
V poválečném období lidé z osad spontánně odcházeli do Čech. Těžko si představit, že by dnes či dříve měli dokumenty, které jsou vyžadovány k vyřízení nároku na odškodnění. Těžko lze doložit důkazní materiály z místních archivů a kronik.
Jestliže zpracovatelé zákona č. 261/2001 Sb. i poslanci při jeho schválení nevzali vůbec v úvahu všeobecně známé skutečnosti neživotních podmínek Romů za období 2. světové války a nastavili nesplnitelné podmínky pro uplatnění oprávněných nároků Romů za romský holocaust, pak tento zákon je špatný!
Žadatelé o odškodnění i zpracovatelé těchto žádostí z jejich okolí vynaložili obrovské množství času i finančních prostředků, přičemž jim poté bylo sděleno, že nedoložili listiny nutné k přiznání nároku na odškodnění.
Podle mého názoru jedinými skutečnostmi, které by se měly k vyřízení nároku na odškodnění zjišťovat jsou
1. žadatel je osobou romské národnosti,
2. žadatel je osobou narozenou v období před ukončením 2. světové války.
Požadavek doložit i jiné skutečnosti je popíráním romského holocaustu.
Okamžité vyřízení žádostí o odškodnění za romský holocaust žadatelů romské národnosti narozeným v období před ukončením 2. světové války by prokázalo, že s odškodněním to bylo myšleno opravdu upřímně!

JUDr. Zdeňka Poláková, Havířov