Anatolij Rozov se narodil v Praze v ruské rodině. Když mu bylo dvanáct let, odjela rodina do Uzbekistánu, pak do Ruska a dlouho žila v tehdejším Sovětském svazu. Po pětatřiceti letech, v roce 1990, se Anatolij Rozov vrátil zpět a dnes žije v Brně. Předsedá Asociaci ruských spolků v České republice, která usiluje o prohlubování a udržování vzájemných vazeb mezi ruskými občany žijícími u nás i v zahraničí a také o zachování a rozvíjení ruské identity kulturními, hospodářskými nebo vzdělávacími aktivitami.

Co je společné pro Rusy, kteří tu žijí?
V Brně žije jen asi sto padesát Rusů. Většina z nich jsou ze střední třídy, chtějí dobře pracovat, slušně vydělat a normálně žít. To můžu říct o Rusech, kteří žijí v Brně, které znám a kteří chodí k nám do asociace. Jistě jsou tu i jiní Rusové, ale s některými se prostě člověk nemá chuť seznamovat a mluvit s nimi. Vzpomenu si jen na jednoho – já se mu nelíbím a on se mi nelíbí, on si o mně myslí, že jsem mafián, a já si o něm myslím totéž. Ale možná je to taková „chlapská“ konkurence.

Z čeho podle vás vychází tvrzení Co Rus, to mafián?
To dělají média, aby byla nějaká senzace. Pamatuji si, že v České televizi ukázali rozdělenou mapu České republiky podle oblastí ruské mafie. A bylo tam popsáno: část luganská, kyjevská, mukačevská, užhorodská... Přitom jde o ukrajinská města.

Pozorujete v tomto směru u Čechů nějakou změnu?
Ano, přinejmenším u těch inteligentních. I když byli ze začátku taky přesvědčení, že kolem je ruská mafie. Když se setkám s takovým pohledem, říkám: Ano, jsem mafián. Vidíte, tady mám pistoli, tady kulomet, vzadu tři tanky. A lidi se začínají smát.

Spojuje vás tady jako Rusa někdo s rokem 1968?
Nebyl jsem žádný disident. Ale za překlad protirežimního prohlášení 2000 slov jsem byl na začátku sedmdesátých let zatčen a vyslýchán KGB. Tam mi nikdo nevěřil a tady mi nikdo nevěří, ale beru to normálně. Když mi vraceli české občanství, ten z BIS se mě ptal: Spolupracoval jste s KGB, nebo ne? Řekl jsem mu: Víte co, drahý pane, když vám řeknu, že ano a dám vám k tomu stvrzenku, budete mi to věřit? – Ne, odpověděl on. A když vám řeknu, že jsem nespolupracoval s KGB a dám vám na to stvrzenku, budete mi to věřit? Ne. – Tak co po mně chcete?
Rád bych zdůraznil jedno: bylo by lepší, kdyby byl proces s komunistickou stranou, než aby lidé vzpomínali na to, že tu byli ruští vojáci. Tehdy to navíc byli ti, co měli blíž k hranici, Ukrajinci, Moldavané... A ani nevěděli, kam přišli. Ale komunistická strana, která tomu nahrála, není doposud potrestaná. A o tom se nepíše.

Jaký je přístup k Rusům v jiných evropských zemích?
Každý stát je v přístupu k Rusům úplně jiný. Česká republika má nějaký přístup, Poláci zase jiný. Ve východním Německu považují Rusy za zrádce, protože zradili komunistickou ideu, západní Německo je tolerantní, v Nizozemsku jsou Rusové atrakcí. Ve Francii vždycky byla spousta Rusů, tam jsou dobře integrovaní, úplně jiný vztah k nim mají Američané. I Maďaři jsou k Rusům tolerantní. Ale i tady se dá pozorovat změna k lepšímu, nová generace se na nás dívá už jinak.

Jana Sobotková
www.ecn.cz