Nerovnost v postavení romské a ostatní populace se projevuje stále velice výrazně. A to navzdory snahám vlády realizovat program, který má napomáhat integraci Romů do společnosti. Podpora terénní sociální práce ve vyloučených romských komunitách, zřizování přípravných tříd, systém romských poradců, koordinátorů a asistentů jsou konkrétní opatření, jimiž se snaží situaci zlepšovat.

Avšak tyto postupy k odstranění nerovnosti mezi Romy a ostatní populací prostě nestačí a praxe potvrzuje, že nemohou řešit takové problémy, jako je přístup Romů na pracovní trh anebo zamezení segregace v bydlení. V našem právním řádu zkrátka scházejí zákony, které by účinně postihovaly diskriminaci, nejsou stanoveny sankce a náhrady za diskriminaci. Konkrétně neexistuje legislativa, která by zamezovala diskriminaci Romů v bydlení, což znamená, že romské rodiny jsou bezbranné proti soudnímu vystěhování. Naopak místní úřady mají mnoho právních možností k jejich vystěhování, a především při přidělování obecných bytů rozhodují zcela neomezeně.
Situace romských rodin v mnoha městech ČR je doslova kritická. Skutečnost, že jsou sestěhovávány do vymezených enkláv, kde vznikají ghetta podobná slovenským osadám, se již stává „normálním“ způsobem řešení, jehož součástí je rozhodnutí o soudním vystěhování. V holobytech, na ubytovnách a v různých „nebytových prostorech“ vyrůstá generace Romů, zbavená lidsky důstojného způsobu života. Romské děti a mládež prožívající život v tomto prostředí jsou zbaveny šance získat kvalitní vzdělání a zaměstnání. Uzavírají se před nimi všechny možnosti rozvoje a uplatnění ve společnosti, která o sobě tvrdí, že je svobodná, demokratická a rovnoprávná. Tento stav zcela zpochybňuje obsah i dosažené výsledky vládní koncepce romské integrace, do níž byly vkládány určité naděje a očekávání. Naopak, potvrdilo se, že většinová společnost se nedokáže vyrovnat s protiromským chováním, který je hlavní příčinou nerovného postavení Romů. Ukazuje se, že posledních patnáct let je příliš málo na to, aby přehodnotila a změnila svůj vztah v tomto směru k lepšímu. Za tu dobu se pouze naučila předstírat vůli a zájem tak učinit. Nebýt tlaku ze zahraničí, nedošlo by ani na to předstírání. To, co drtivá většina romských rodin prožívá ve svém každodenním životě potvrzuje, že problémy s diskriminací v přístupu k zaměstnání, vzdělání, bydlení a společenskému uplatnění, se ovlivnit nepodařilo. Ukazuje se, že anticikanismus a diskriminace budou pro Romy hlavním zdrojem problémů i v budoucnosti.

Ondřej Giňa