Zima svoji sílu již ztratila,
svítá.
Z listí rosa jak korálky
k zemi padá.

Slunce svítí,
stará jabloň z rána
se bílým šatem chlubí.

Ptáci nad ní poletují,
výškou své písně se ukazují.
Ze suché slámy, hned jen hned,
svá hnízdečka si staví.

Pod jabloní děvčátko sedí,
z pampelišek, jednu k druhé,
věneček si splétá.
Jaro je tu – někdo říká.

E jara adaj
Emil Cina

E jevend peskeri zor imar,
našaďa – vidňisaľol.
Pal o krajtina paňeskere
mirikle ke phuv peren.

O khamoro sitinel e phuri,
phabaľin, tosara parne
gadeha pes ašarel.

O čirikle paš e late urňaľon,
so giľa lake thode.
Phusorendar maj so maj,
pre late kherora kerde.

Tel e phabaľin e čhajori bešel.
Jekh avgiňaľi kijo aver
o čepaňis khuvel.
E jara adaj – vareko phenel.