Byl jím den 21. března. Až na malé výjimky se o něm média téměř nezmínila. Pro českou společnost to je celkem příznačné. Projevy rasismu se pokládají za něco normálního. Některé z nich ani jako takové nejsou zaznamenány. Svědčí to o malé vnímavosti Čechů pro tolerantnost ve společnosti. Není tedy na škodu malé připomenutí, kterým se vracíme trochu zpět.

Mezinárodní den pro odstranění rasové diskriminace se připomíná od roku 1966 z rozhodnutí Valného shromáždění OSN na památku události z roku 1960, kdy jihoafrická policie rozstřílela pokojnou demonstraci proti apartheidu a při tom zabila 69 lidí. Tento den se tak stal symbolem boje proti rasismu.
V české společnosti se stávají nejčastějším cílem rasových útoků i častých skrytých forem rasismu nejvíce Romové.
Velký problém je v tom, že vláda má program integrace Romů do společnosti, byť na venek s jeho realizací jsou potíže. Nemá žádné nástroje k tomu, jak tento program prosadit v obcích a regionech. Tam je možno spatřovat největší zdroj nepravostí, jako jsou ghetta Romů, vysoká nezaměstnanost, bída, jež přesahuje míru země patřící do EU a trvalá a nekončící izolace mezi Romy a ostatními obyvateli obcí.
Tento neutěšený stav by bylo možno eliminovat cílenými a efektivními kampaněmi proti rasismu. Nemusíme se vzájemně příliš milovat. Stačí, když si uvědomíme, jak rasismem trpí společnost nejen morálně, ale především ekonomicky. Když to domyslíme do důsledků a dáme si práci s počítáním, vyjde nám, že jsou to stovky miliard, které musí být vynaloženy k odstraňování důsledků rasismu a nerovností. Pak sto milionů na kampaň proti rasismu nemusí být mnoho! Problémy jsou dva: kde ty peníze vzít, a jak tu kampaň vymyslet, aby skutečně přinášela efekt. Úkol pro chytré hlavy!

Karel Holomek