Zprávy o prvních případech sterilizace romských žen z období po roce 1989 přinesla česká média poprvé loni v září. Zprvu se hovořilo pouze o podezření Evropského střediska pro práva Romů (ERRC) z provozování těchto praktik v českých nemocnicích, na něž vláda reagovala odmítavě. Když se pak objevily informace, že deset případů sterilizovaných romských žen, jejichž právní zastupování převzala právnička Michaela Tomisová, bylo předáno ombudsmanovi k posouzení, obvinění ze strany ERRC začalo nabývat hmatatelnějších obrysů nejen pro českou vládu, ale i pro veřejnost. V médiích vystoupilo několik stěžovatelek s konkrétními výpověďmi i jejich právní zástupkyně.

Více než šest měsíců poté se naše redakce vypravila do Ostravy za třemi z několika desítek žen, které žalují ostravské nemocnice za sterilizaci provedenou za velice pochybných okolností. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že přestože každá z těchto žen žije ve velice odlišných podmínkách, jejich příběhy spojuje skutečnost, která se stala po všech stránkách naprostým průlomem v jejich životě – sterilizace. Ženy žijí v neustálém psychickém stresu: prožívají duševní vypětí v osobním i ve společenském životě. Fakt, že už nikdy nebudou moci mít děti, je na straně jedné zdrojem osobních frustrací a partnerských hádek, na straně druhé i důvodem k jakémusi druhu pohrdání některými členy romské komunity, kteří je tak považují za méněcenné. Navíc se setkávají s názorem majority, že sterilizaci podstoupily vědomě kvůli penězům a nyní chtějí ještě získat odškodnění.
Každou ze tří navštívených žen jsme našli v naprosto jiném duševním rozpoložení, všechny tři však procházejí nelehkým obdobím. Být středem pozornosti různých médií povětšinou ku prospěchu případu samotného, není vždy ku prospěchu psychiky dotyčných. Například Iveta Holubová (28) byla po druhém neúspěšném umělém oplodnění (které musela zčásti hradit) a nacházela se v takovém duševním vypětí, depresi a jakési osobní rezignaci, že se odmítla vyfotit ze strachu z nechtěné publicity. Z tohoto důvodu jsme se nakonec rozhodli její výpověď nezveřejnit – její psychické utrpení není třeba ještě zhoršovat. Věřme, že třetí pokus umělého oplodnění vyjde.
Všechny tyto Romky se účastní pravidelných měsíčních setkání spolku sterilizovaných žen, na němž je informuje právní zástupkyně o vývoji případu. „Nechápu, že o tomto rozhodují muži-lékaři i muži-soudci, kteří nikdy v životě nerodili. Neví, jakým zásahem do zdraví je císařský řež, natož sterilizace. Měly by to posuzovat především ženy – a to nejen ženy, které už rodily, ale i ženy, které nerodily. Je to přeci výsostně ženská záležitost,“ řekla nám Elena Gorolová (36), jedna z postižených.