Vzdělání je cesta k úspěšnému uplatnění

Obsáhlý příspěvek k novému školskému zákonu nám poslala do redakce Eva Dobšíková z Brna. Zamýšlí se v něm nad rolí rodiny a školy ve výchově dětí v nových společenských poměrech. Upozorňuje mj., že v době, kdy se prohloubily a neustále prohlubují rozdíly mezi bohatými a chudými, zároveň markantně klesají šance na přiměřenou výchovu a vzdělání. Je proto důležité různými způsoby odstraňovat handicapy dětí už od jejich předškolního věku. Eva Dobšíková dále píše:

Rodiče mají rozhodující vliv na výchovu dítěte zejména v útlém věku, zprostředkují mu také hodnotový systém. Na předním místě hodnot však není vždy vzdělání. Rodičům jde mnohdy o krátkodobé vnímání budoucnosti, o přežívání pokud možno v hmotném dostatku. Týká se to mnoha rodin, a nejen romských. Je tedy nutné především silně motivovat rodiče na vzdělání a výchově jejich dětí už od mateřské školy. Nejméně dvou let výchovy, nejlépe integrované mezi vrstevníky, je totiž třeba k vyrovnání připravenosti na vstup a úspěšnost v české škole. Materiální motivace je velmi důležitá, ba nejdůležitější. Vedle ní i laskavé a vstřícné, empatické jednání pracovníků mateřských škol či přípravných ročníků a později školy. Rodiče musí mít pocit, že jsou jako spolupracovníci těchto zařízení vždy vítáni.
Co je tedy v tomto směru ve školském zákoně dobře a co špatně? Dobré je, že poslední ročník mateřské školy bude bezplatný a že její zřizovatel musí umožnit každému dítěti, aby jej navštěvovalo. Špatné je, že ředitelka MŠ by mohla vyloučit dítě rodičů, kteří vůči předškolnímu zařízení neplní své povinnosti. Jak může být za rodiče znevýhodňováno pětileté dítě?
Špatné je, že se v odůvodněných případech neposkytuje i strava bezplatně. A také to, že pro děti ze znevýhodněných rodin není alespoň dva roky před vstupem do ZŠ předškolní vzdělání povinné a bezplatné včetně stravy a celodenního pobytu. Takto by měly šance na úspěšnost v první třídě základní školy mnohem větší a rodiče by je rádi do školky posílali.
Takové děti by měly mít i v ZŠ stravu, pomůcky a pobyt v družině bezplatně. Tam by si pod dohledem a za pomoci družinářky dělaly úlohy a přípravu do vyučování. Školní brašny by domů nenosily. To by byla cesta k odstraňování neúspěšnosti dětí, které znevýhodňuje rodinné prostředí, neznalost jazyka, kulturní odlišnost.
(…)
Byla bych velmi ráda, kdyby tyto moje úvahy motivovaly k vyjádření názorů další pedagogické pracovníky, zejména učitele. A naše školské zákonodárce, kteří bohužel v průběhu tvoření zákona na připomínky z Brna málo dali, k zamyšlení. Časem pak také ke změnám ve prospěch znevýhodněných a skupiny méně početných, ale zato velmi nadaných žáků, kteří rovněž potřebují podmínky pro svůj optimální rozvoj.
Jsem si vědoma, že celodenní péče o některé předškolní i školní děti včetně stravy a pomůcek, by si vyžádalo zvýšení nákladů, které by musel vynaložit stát a zřizovatelé. Pokud by se tím však umožnilo jejich lepší začlenění do společnosti, pokud by se snížila kriminalita, bezdomovectví, nezaměstnanost, nebyla by to vynikající investice do budoucnosti lidí?