|
Jak jsme slavili Mezinárodní den Romů v ČR
Hledání společného dialogu
PRAHA – Jednou z mnoha forem oslav Mezinárodního dne Romů
v Praze byl i pětidenní festival Šaj pes Dovakeras (Můžeme se domluvit), který se konal od 5. do
9. dubna. Obsahoval především mnoho přednášek a seminářů, ale také autorské čtení a promítání dokumentů i filmů. Nechyběla ani vystoupení romských hudebních skupin. Akci pořádalo občanské sdružení Athinganoi, ukončil ji společný koncert Bengas, Do konce a Black Chocolate v klubu Rock café.
Jako první byl na programu Kulatý stůl, kde se nad problémy sociální práce sešli zástupci neziskových organizací. Středa až pátek pak byla věnována vždy nějakému tématu, přičemž jednotlivé dny měly podobný scénář: seminář za účasti odborníků na danou problematiku, promítání dokumentů
a hraného filmu, na závěr koncert nebo vernisáž. Předmětem diskusí byl nejprve holocaust, pak Romové v letech 1948 až 1989 a v pátek přišla na řadu Romská žena.
Na pátečním semináři vystoupily dvě hlavní přednášející: Marta Hudečková a Andrea Bučková. Marta Hudečková je z organizace Munusche, která působí v rámci Slova 21. Jedná se o jedinou ženskou romskou organizaci u nás, která se cíleně věnuje diskriminaci romských žen. „Naše ženy jsou znevýhodňovány hned třikrát. Jako ženy, jako Romky a také v rámci tradice ve svých rodinách,“ uvedla Hudečková. „My se snažíme udržet tradiční hodnoty a přitom emancipovat romské ženy.“ Proto tato organizace nabízí vzdělávací kurzy, letní školy a mnoho dalších aktivit, které vedou k jedinému cíli: vzdělané, emancipované a sebevědomé romské ženě. „Pokud žena nemá dostatečnou sebedůvěru, nemůže se starat o svou rodinu a pracovat na sto procent,“ objasnila Hudečková.
Andrea Bučková z Kulturného sdruženia Romov Slovenska v Banské Bystrici se také věnuje postavení romských žen. Hlavní pozornost tohoto sdružení se obrací na podporu zaměstnanosti romských žen a prevenci a monitorování domácího násilí. Romské rodiny
v okolí Banské Bystrice jsou stále velmi tradiční a nepsané zákony mají velkou autoritu. „Během našich výzkumů jsme se mimo jiné ptaly, jak je mezi našimi klientkami vnímán starý mýtus, že muž, který ženu nebije, ji ani nemiluje. A mnohé výpovědi nám potvrdily, že tato myšlenka je v mnohdy stále součástí reality,“ nastínila jeden z problémů.
Zuzana Labantová
|