Člověka potěší, když v jiných periodikách narazí na názory odmítavé k jakýmkoli náznakům xenofobního, rasistického a nacionalistického smýšlení. A to i v případě médii protežované celebrity současného českého hudebního světa Daniela Landy. Jak výstižně podotknul Michal Nanoru, autor článku Ta naše písnička česká (Reflex č. 14), jaksi se pozapomíná na to, že „existence skupiny Orlík, kterou vedl Daniel Landa, byla na začátku 90. let pro mnohé schválením extremistického chování.“ Citlivý a inteligentní člověk, kterým je zřejmě Jan Čachtický ze skupiny Ohm Square, chvíli přemýšlí, „zda se jedná o přelud, či jakýsi absurdní dramatický kus (…)“, ale poté se přesvědčí, „že vše řečené a konané je myšleno vážně“. Landa v roli patetického kazatele, oděný do bílé tógy vyvolává „burcující atmosféru šovinismu a nacionalismu“. V některých citovaných hudebnících vyvolává jeho image zprvu dojem směšnosti a následně obavy, zděšení a strach.

Článek se staví kriticky rovněž k veřejnoprávní televizi, zejména k programu ČT2, který v listopadu 2004 odvysílal Landův Večer s písněmi Karla Kryla pro český národ (podle autora se spíš jedná o dezinterpretaci Krylových písní). Česká televize se též podílela na vydání jeho DVD a CD. Jan Čachtický, který se obrátil se stížností na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, dále pro Reflex uvedl: „Vadí mi, když se to objeví na televizi veřejné služby. Toho se děsím, tam vidím kvalitu společnosti, tu nekulturnost…“
Podobné pořady posilují Landovu image spasitele tak nebezpečnou pro společnost, jak minulost již nespočetněkrát ukázala. Mnohé, pravděpodobně nesečtělé posluchače, kteří by udělali lépe, kdyby si přečetli adolescenty dnes tak málo čtenou poezii, možná zaujal nejen svou obrozeneckou rétorikou, patosem, sebelítostí, agresivitou a nespokojeností se stávajícím stavem věcí. „Landa chce upoutávat pozornost (…) a ví, na co lidé slyší. Jednoduché dvojsmysly používá pořád, aby vyvolal dojem spiklenectví / tajemství a dal někomu pocit, že je vyvolen tím, že znamení odchytil,“ podotýká autor.
Landa si celkem obratně zahrává s lidskou psychikou, která náznaky neznáma či filozofii potřebuje a mnohdy i vyhledává. Pro kulturní vyspělost je však zapotřebí všeobecné orientace nejen ve světě hudby, ale i literatury. Je celkem pochopitelné, že -náctileté může něco z jeho repertoáru zaujmout či jim i učarovat – od toho by tu však měli být rodiče, aby své potomky poučili o společenské nebezpečnosti těchto Landových „her“. Tuto výchovnou roli by však měla splňovat i veřejnoprávní televize, která si nárokuje výsadní postavení mezi dalšími českými televizemi. A v případě, že se podobný pořad rozhodne uvést, měl by následovat či předcházet pořad pojednávající o temných stránkách interpretovy minulosti, kterou mu jednoduše není možné odpárat.
Při rozboru postoje médií k Danielu Landovi bychom narazili i na jistou neetičnost ze strany většiny novin. Ty ho často prezentují velice nekriticky – podají zprávu o tom, jak si budoucí věhlasní protagonisté muzikálu Tajemství cení Landova nového díla, jak je objevné a nevídané.
I první česká superstar uvedla v ročence MF Dnes, že kdyby to brala podle osobností, tak texty a muzika Daniela Landy ji dostávají někam, kde se cítí božsky. „Vím, že to není kdovíjaký zpěvák, ale jako osobnost mě fascinuje nejvíc.“ Zřejmě je natolik mladá a zatím názorově nevyhraněná, že prostě o jeho minulosti neví, či se o ni nezajímá a pokud ano, tak jí nevadí, protože se jí osobně nijak netýká. No bodejť, vždyť kdo z českých celebrit by se pustil do něčeho takového, jako je kritika hlasatele nesnášenlivosti ke všemu nečeskému?
Ale pozor! Neměli bychom tomuto interpretovi přikládat takovou důležitost, byť jeho působe-ní nelze opomíjet. Hraje totiž na jedinou strunu, podobně jako jeho názoroví předchůdci – sna-ží se v lidech vyvolat panický strach a hysterii z okolí, které je podle jeho názoru ohrožuje odlišností. Když si ale člověk uvědomí, jakým zásadním způsobem tito společenští kacíři zjednodušují a zplošťují realitu na věci černé a bílé, lék na jakoukoli panickou úzkost je na dosah: snažit se udělat si svůj vlastní názor, nenechávat si podsouvat názory či odsudky někým jiným, kdo tohoto podsouvání navíc využívá ke svému komerčnímu úspěchu.

(nn)