(Romaňi čhib, Karlova Univerzita, Praha)

Romština je krásná. Romština je velmi starý jazyk. Romština je bohatá. Je bohatá anebo byla bohatá?
Naši předkové uměli říct romsky všechno, co potřebovali. Uměli označit patřičným výrazem všechno, co viděli, co slyšeli, co pro ně v jejich životě něco znamenalo a o čem se chtěli bavit. Romsky se mluvilo od rána do večera, od malička až do smrti. Dvakrát třikrát do týdne se Romové scházeli a vyprávěli si pohádky. Jeden hrdinský příběh trval třeba i pět, šest hodin. Jaká krásná a šťastně vybraná slova uměli vypravěči v pohádkách použít! Jaké nádherné slovní ozdoby a metafory! Pamatujete si ještě? „Můj sladký, šťastný a spravedlivý Bože!“ Anebo: „Kdybys mě neuměl zdvořile oslovit, už bys teď nechodil po zelené trávě.“ (To říká čarodějka romskému hrdinovi.)

Staří Romové si romskou řeč uchovávali a velice si vážili romského slova. Chválili a vyzdvihovali toho, kdo uměl říct moudré a dobré slovo. Říkalo se:
Dobré slovo je jako chleba.
Dobrým slovem i železnou bránu otevřeš.
S dobrým slovem dál dojdeš.
Moudré slovo má větší cenu
než peníze.
Slovo zabíjí, slovo uzdravuje.
Jediné slovo rozpoutá mnohé.
Požehnané slovo tě přivede na dobrou cestu, špatné slovo
tě z cesty svede.
Krásná slova potěší
(obměkčí) srdce.
Staří Romové znali spoustu krásných slov, která už dnešní mládež nezná. Jestlipak víte, co znamená:
šošoj, ričh, buzňi, biľi, ruv, bero, bešťi, parind, berand, beľi, čiro
(zajíc, medvěd, koza, kočka, vlk, loď, židle, pytlovinový závěs, kolík, stanová tyč, čas)
Ale jazyk nejsou jen slova. Jazyk je i to, jak slova správně spojovat, jak správně spojovat části slov – neboli gramatika. Staří Romové pravděpodobně nevěděli, že výraz jako „gramatika“ existuje, ale každý měl správnou romskou gramatiku v krvi (dosl. pod jazykem). Kdo z našich předků by byl řekl „baro piri“ (velká hrnec)? Jejejeje, to tahá za uši! Anebo „mně je hlad“ (poznámka: nelze doslova přeložit). I malé dítě vědělo, že je třeba říct: „bari piri“ a „me som bokhaľi nebo bokhalo“. Na člověka, který komolil jazyk, se pohlíželo spatra. Není to pravda?
Čistou, krásnou romštinu si Romové střežili jako dar od Boha. Proč? Protože díky romskému jazyku „mateřskému jazyku“, mohl jeden druhému říci, co chce, co potřebuje, co má na srdci. Bez jazyka nejsou lidé lidmi. Jazyk spoluvytváří člověka i lidské společenství. A lidským jazykem byla pro Romy romština.

pokračování příště