Rodina je základní jednotkou společnosti. O tom, jak rodina funguje, jak plní své poslání především ve výchově dětí, rozhoduje mnoho vnějších vlivů a okolností. Patří k nim také politika státu vůči rodině. O budoucí koncepci státní rodinné politiky nedávno hovořil na tiskové konferenci náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek.

Loni v létě vláda přijala Národní zprávu o rodině, z níž se budou vytvářet základní východiska pro koncepci státní rodinné politiky. Bude to první národní koncepce rodinné politiky po roce 1989, která by podle Hoška měla pozitivně ovlivnit názory veřejnosti na problémy rodiny, a podpořit celospolečenský zájem o rodinnou problematiku. Vláda by se měla s novou koncepcí seznámit letos v srpnu.
Vzhledem k tomu, že v ČR je přibližně 60 000 romských rodin, má informace o nové koncepci státní rodinné politiky mimořádný význam. Očekává se, že zohlední mnoho zvláštních potřeb romských rodin ve všech oblastech života. Především je třeba zdůraznit, že drtivá většina je jich sociálně závislá na pomoci státu, což samo o sobě omezuje správné fungování každé z nich. Obrovská míra nezaměstnanosti vytváří v romských rodinách neřešitelné problémy existenčního charakteru. Nedostatek peněz omezuje zdravý fyzický i psychický vývoj romských dětí. Událost, kdy jsou i s rodiči vyhnány z domova na ulici, je pro ně velmi traumatizující. Otázkou je, zda se budoucí státní rodinná politika dotkne také romských rodin, či je určená pouze neromskému obyvatelstvu. Je to vlastně otázka, která má všeobecnou platnost ve vztahu státu vůči Romům, a má zcela klíčový význam k správnému pochopení reality vztahů majoritní společnosti vůči občanům romské národnostní menšiny. Fakt je, že to, co je pro „ostatní“ běžnou součástí života, je pro Romy obtížně dosažitelné. Naopak to, co se vyžaduje od Romů, se od „ostatních“ žádá pouze výjimečně.
Při srovnání životních podmínek romských a neromských rodin se objeví tak velký rozdíl, že jej nelze ani definovat. Od roku 1990 se životní úroveň romských rodin propadá ve všech ukazatelích a vývoj se dostal tak daleko, že jsou zbavovány zcela základní životní potřeby – bydlení. Jedná se o návrat do středověku, kdy byli Romové masakrováni pro potulku a přitom jim byl zakázán vstup do vesnic a měst. Pokud bude mít nová státní koncepce rodinné politiky všeobecnou platnost, tedy bude se týkat také romských rodin, pak se jedná o jiskřičku naděje. Pokud ne, bylo by fér uvést k tomu jednoduché sdělení: Pouze pro bílé.

Dezider Giňa