Aspekty romského života v současném umění

„Protože ale vlastní kultura nestrukturuje pouze ten svět tam venku, nýbrž i moje vlastní poznávání, cítění a prožívání, naskýtá se otázka, zda je vůbec možné poznat a přijmout svou vlastní kulturu, neboť si to přece vyžaduje vystoupení ze sebe sama. Bude to asi tak, že člověk „normálně“ nemůže cizí kultury prožívat, ale jen poznávat, a vlastní kulturu nemůže poznávat, ale jen prožívat.“ Vilém Flusser (Bezedno, Hynek, Praha, 1998, str. 60).

Podaříli se člověku nahlédnout mimo vlastní kulturu (nemusí ji však nahrazovat), objeví, že jeho kulturní zakořeněnost je jenom jedna z mnoha alternativ prožívání světa. Tuto rozdílnost nemůže však hodnotit, je mu pouze předkládána. Výstavní projekt Jsme jací jsme / We are what we are, který pořádají Centrum současného středoevropského umění (CCCEart) Fakulty užitého umění a designu UJEP Ústí nad Labem, Lidé výtvarnému umění výtvarné umění lidem, o. p. s., v Ústí nad Labem a Billboart Gallery Europe, nás na jednu z možných kultur upozorňuje. Představuje současné umělecké tendence, které ilustrují diverzibilitu vidění života Romů, rozpor konvenčního vidění v pohledu Romů i „gadžů“. Romská minorita se tak dostává do pole zájmu zúčastněných umělců, kteří nám odhalují a otevírají její jinakost.
Jinakost je vždy spouštěčem velké škály emocí, je fascinující i hrozivá. Strach je zde reakcí na neznámo, na nově vzniklou situaci, na nutnost vyrovnání se s něčím, co není stejné, tedy čitelné skrze nayklé kódy, jimiž manipulujeme světem. Na druhé straně jsou lidé jinakostí přitahováni. Svět mimo normu se stává exotickým příběhem, „žitým“ tam na druhé straně. Fascinace a vyloučení se nevylučují. (Na zmiňovaný pohled např. upozorňuje Foucault M.: Ľ histoire de la folie? Ľ âge classique, Plon, 1961.)
Romská kultura je vnímána vnějškem značně šablonovitě. Můžeme na straně jedné mluvit o určitém žurnalistickém způsobu zobrazování, o zprávách typu problémy s Romy, a na straně druhé o pohledu na Romy jako tvořivé etnikum. Tomu napomáhá mnohdy způsob prezentace, kterou se zmiňované etnikum samo představuje a jež vede nejen k idealizování života komunity, ale i k záměně tvůrčího potenciálu za lidový naivismus.
Umělci, kteří jsou zastoupeni na výstavě Jsme jací jsme / We are what we are tato šablonovitá vyjádření zpochybňují, přesahují je a nebo s nimi hravě koketují. Ukazují jiný pohled, pohled vedoucí mimo stereotypní vnímání odlišného, který nehodnotí, ale odkazuje k diferenci různých identit.
Na výstavě, kterou kurátorsky připravili Margarethe Makovec a Anton Lederer, jsou představeni Matei Bejenaru (Rumunsko), Michaela Bruckmüller (Rakousko), Pavlína Fichta Čišena (Slovensko), Cosmin Goradinaru (Rumunsko), Iosif Király/ Maiana Celac/ Marius MarcuLapadat (Rumunsko), Monika Kováčová (Slovensko), Aydan Murteaoglu (Turecko), Teréz Orsós (Maďarsko), Nihad Nino Pušija (Německo), Gyögyi Rázné Kaáynis (Maďarsko), Mario Rizzi (Německo), Erzen Shkololli (Kosovo), Mladen Stilinović (Chorvatsko), Ceija Stojka (Rakousko), Chad Evans Wyatt (USA, Česká republika), Dušan Záhoranský (Česká Republika, Slovensko). Výstavní projekt Jsme jací jsme / We are what we are je projektem sdružení association for contemporary art (pozn. red. sdružení pro současné umění) z rakouského Grazu. Tento výstavní projekt podpořila Evropská unie v rámci programu Culture 2000. V rámci výstavy proběhnou v ústeckém muzeu ve spolupráci s Kateřinou Svitalskou (pedagožkou Speciální školy v Ústí nad Labem) komentované prohlídky, animace, výtvarné projekty žáků a studentů ústeckých škol, na nichž se bude podílet také občanské sdružením RAMI z Matiční ulice.
Galerie Emila Filly, Muzeum města Ústí nad Labem, 28. 4.–28. 5. 2005

Martin Kolář,
autor působí jako pedagog na Fakultě výtvarného umění při UJEP v Ústí nad Labem