Minulý týden probíhal v několika českých městech festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V rámci sekce Máte právo vědět zájemci viděli film mapující historii hnutí skinheads s názvem Být skinheadem (Skinhead Attitude). Jeho režisér Daniel Schweizer se snažil zbořit některé mýty, kterými je hnutí obklopeno.

Skinheadská subkultura se vytvořila mezi mladými příslušníky dělnické třídy ve Velké Británii v 60. letech 20. století. Integrujícím prvkem bylo odmítání konzumu, nespokojenost s politickou a ekonomickou situací a hudba reggae a ska pocházející z Jamaiky. Členové hnutí kladli důraz na svůj dělnický původ a ostře se vyhraňovali proti hnutí hippies, jehož příslušníci pocházeli především ze středních vrstev. Skinheads byli primárně nepolitičtí a nerasističtí. Projevovali se zejména svou hudbou, specifickým oblékáním a zájmem o fotbal.
Na začátku 70. let se hnutí skinheads z veřejného života na čas stáhlo. Další vlna přišla s nově vzniklým směrem punk. Jejich hudba se navzájem promíchala a to dalo podnět pro vznik nového hudebního stylu Oi, které mělo stoupence mezi skinheady i punkery.
Zásadní zlom, který stál na počátku schizmatu uvnitř hnutí, přišel na konci 70. let, kdy je britská národněsocialistická strana Národní fronta (the National Front) zneužila ve svůj prospěch. Národní fronta rekrutovala frustrované mladíky z ulice a využívala je pro své pouliční bitky. Tito lidé napodobovali image skinheads bojovností a postupně se z nich vytvořila nová odnož. V jejím rámci vznikl fašistický a nacistický proud Blood & Honour (krev a čest) a Combat 18 (combat znamená boj a číslice 1 a 8 znázorňují pořadí písmen v abecedě; celý název znamená boj AH, boj Adolf Hitler), který je dnes aktivní zejména v USA a ve Skandinávii. Právě toto hnutí znázorňuje obraz skinheads tak, jak je zakořeněný v představách lidí v ČR.
Jako reakce na vytvoření extrémně pravicových skinheadů vznikla další odnož, která se nejčastěji nazývá SHARP skinheads (SkinHeads Againts Racial Prejudice – Skinheadi proti rasovým předsudkům). Jeho členové se kloní k extrémní levici a nahlížejí na třídní boj skrze politiku práce a zaměstnanosti. Toto hnutí je stejně politické, radikální a bojovné jako neonacističtí skinheadi. Na rozdíl od nich však stojí na úplně opačném konci politického spektra.
V současné době tedy existují tři větve: rasistická, antirasistická a tradiční nerasistická. Všechny jsou zastoupeny i u nás, i když část rasistická (stejně jako ve všech zemích východní Evropy) mírně převládá. V západní Evropě a USA je jejich poměr téměř vyrovnaný.
Ačkoliv se rasistická odnož hrdě hlásí k hnutí skinheads, tradiční členové je zásadně odmítají. Ve filmovém dokumentu častokrát za zněla slova: „Když o sobě nějaký rasista tvrdí, že je skinhead, lže. Skinheadi nejsou rasisti, hnutí se inspirovalo na Jamaice a rasistické chování by bylo popíráním vlastních kořenů a identity.“

Zuzana Labantová
(podle informací z filmu Skinhead Attitude
a www.sweb.cz/skinhead)