(Romaňi čhib, Karlova Univerzita, Praha)

V minulém čísle jsme chtěli ukázat, že pro Romy byla jejich mateřštinou romština. Romové na Slovensku mluvili romsky od rána do večera a všechno, co chtěl jeden druhému říct, řekl romsky.

Na druhé straně by Romové bez gádžů nebyli mohli existovat – ovšem ani slovenští vesničané by to neměli snadné bez Romů. Kdo by jim byl hrál na svatbách a na zábavách, když dříve nebyla televize, disko ani magnetofony? O hudbu se starali jen romští hudebníci. Kdo by byl dělal každodenní kovářskou práci? Kdo by pracoval na polích? Mezi slovenskými sedláky a Romy byly dříve velmi silné ekonomické vztahy.
S gádži mluvili Romové gádžovsky: o práci, o obchodech, o tom, co se děje ve vesnici. Ale komunikace s gádži byla omezená. Proto romština, kterou mluvili, byla lepší a mnohem bohatší než jejich slovenština.
Poznámka: V Liverpoolské knihovně se našel dopis, který v roce 1910 napsal knihkupec Reinhold Urban do Gypsylore Society. Jen si přečtěte, co píše: „V Prešově jsou cikánští hudebníci vznešení páni. Vydělávají spoustu peněz. Cikánská čtvrť je tak velká, že okolní slovenské děti se samy od sebe naučily cikánsky.“
Současnost je jiná. Majoritní jazyk se na Romy valí ze všech stran: z televize, z tisku, reklamy křičí majoritním jazykem, na úřadech se mluví česky, ve škole se děti učí jenom prostřednictvím češtiny, na Slovensku slovenštiny.
Nejhorší je, že mnoho rodičů své děti nechce učit romsky. Asimilátoři jim pobláznili hlavu. Čtyřicet let jim vnucovali názor, že budouli na děti mluvit romsky, děti se budou špatně učit. Ale to není pravda! Jen se podívejte, kolik významných Romů vystudovalo vysokou školu, třebaže romština zůstala jejich mateřštinou! Třeba básník PhDr. Vlado Oláh, JUDr. Emil Ščuka, zesnulá spisovatelka Mgr. Ilona Lacková, MUDr. Vladimír Horváth, MUDr. Ján Cibula, JUDr. Gusta Karika a další a další.
Na jednu stranu se zdá, že romština skomírá, ale na druhou stranu prodělává rozmach. Romové se scházejí na mezinárodních kongresech, festivalech, mítinzích. Přicházejí Romové z různých subetnických skupin. Třebaže každý mluví svým dialektech, za několik hodin se naučí rozumět jeden druhému. Když se v Praze v roce 2000 konal V. mezinárodní kongres IRU, přijeli Romové ze čtyřiceti dvou států světa. Pět dní se hovořilo jenom romsky. Ti Romové, jejichž předkové už romštinu ztratili, zůstávali stranou. Proto se mnoho Romů z Anglie nebo ze Španělska, kde už se romsky nemluví, začalo tento jazyk znovu učit.
Takový pozitivní trend otevírá cestu romskému jazyku i v ČR. Na Univerzitě Karlově se romština a romistika vyučují od roku 1991. V současné době studuje v pětiletém magisterském studiu dvanáct romských chlapců a děvčat. Budouli dobře studovat, mohou dosáhnout titulu Mgr., PhD., docenta, profesora romštiny a romistiky. Vydělávat si pak mohou třeba tím, že budou překládat do romštiny mezinárodní dokumenty. Romština je jedním z jazyků, jimiž se komunikuje v Evropské unii. Jistě víte, že jednou z poslankyň je Romka Livie Jaróka z Maďarska.
Ale jestliže chceme, aby romština fungovala jako moderní, kulturní jazyk, je třeba ji rozvíjet. Jak? O tom bude řeč příště.

pokračování příště