Uvědomělé černošství znamená vědět, že jsme černoši svým původem a kulturním dědictvím, a že má-li náš život mít nějaký pozitivní smysl, musíme žít tak, aby to našemu černošství prospívalo. Bratr JB je dobrý příklad. Když zpíval Ameriku, byl sice pořád černý, co se barvy pleti týče, a samotná píseň byla typickým projevem afroamerické kulturní tradice, pravá rythm-and-bluessová skladba, ale chybělo v ní právě ono uvědomělé černošství, a proto ji nelze pokládat za černošskou. Zpívat o Americe lži, to černému národu ani trochu neprospívá, a proto to není v souladu s uvědomělým černošstvím. Je to jen bělošská propaganda, jako reklama na kokakolu vylepená na misijní stanici. Barevná obálka, a stejně jako u pimp-artu, bílý obsah.
LeRoi Jones / Imamu Amiri Baraka (1934)

Po vojenské službě u letectva a studiu na univerzitě se přidal koncem 50. let k umělecké bohémě v Greenwich Village. Podobně jako Bob Kaufman v San Francisku obohatil Jones beatnickou scénu v New Yorku o rasový aspekt, i když v té době byla tvorba obou básníků poznačena především protiměšťáckou revoltou. S postupem 60. let sílilo autorovo rasové uvědomění, až vykrystalizovalo do programového černého nacionalismu. Po smrti Malcoma X přijal muslimské jméno, k němuž přidával i titul Imamu, tj. duchovní vůdce, jímž se pro radikálnější část černé inteligence a studentskou mládež skutečně stal. Koncem 60. let přestává brát bílou Ameriku vůbec na vědomí a věnuje se plodné politické a kulturní osvětě v černošské části rodného Newarku. Později se nečekaně rozchází s černým separatismem a přechází na pozice maoismu, který je také ideovým základem jeho nejnovější, ale málo přesvědčivé tvorby. Jones však zůstává jednou z osobností kulturní Ameriky a jeho síla je kromě talentu i ve schopnosti přímo mytologizovat vlastní osobu do stále se proměňujících totožností, které jsou diktovány pragmatickou potřebou bytostně angažovaného spisovatele.
(jk)