Jarmila Mirgová (50 let)

Po kolikátém dítěti jste byla sterilizována?
Mám dceru a syna, kteří jsou dnes už dospělí. Podvázaná jsem byla dva roky po narození druhého dítěte. Nepodařilo se mi dodnes získat z nemocnice lékařskou zprávu. Moje gynekoložka mi je ochotna zprávu vydat pouze pod podmínkou, že u ní podstoupím prohlídku. Ženského doktora se už ale bojím jako čert kříže od doby, kdy jsem byla sterilizována.

Za jakých okolností vše proběhlo? Kdo vlastně byla ta paní Machačová, kterou znají všechny sterilizované ženy z Chanova?
Byla to sociální pracovnice a mně tenkrát bylo 26 let, když jsem se nechala podvázat po nátlaku. Měla na starost Romy ze starého Mostu. V roce 1978 se postavil Chanov, kam tehdy sestěhovali Romy. Nelidské praktiky paní Machačové začaly asi v roce 1980, ale tehdy o to ještě moc lidí nevědělo. V roce 1985 se rozpoutala velká vlna sterilizací Romek – chodily jsme tam hromadně jako na jatka. Machačová věděla podrobně o každé místní rodině, věděla, koho může nutit a jak. Znala tady všechny lidi a moc dobře znala jejich slabá místa. Vetřela se do přízně a pak to promyšleně navrhla. Věděla, kdo má či nemá byt – podmínkou byl téměř vždy podvaz. Říkala nám, že budeme rodit i potom, a že oproti antikoncepčnímu tělísku to bude zadarmo a navíc ještě dostaneme nějaký příplatek. Pravý význam slova sterilizace znám až teď, když se o tom začalo více mluvit.

Nebylo vám divné, že vám navrhuje antikoncepci, za kterou navíc ještě dostanete zaplaceno? Dostávaly všechny ženy stejně?
Nevím, podle čeho se vyplácelo, zda existovala nějaká tabulka. Domnívám se spíš, že ne. Protože někdo dostal šest stovek, někdo dva tisíce, někdo naturálie. Podezření jsme pojaly v momentě, když někdo dostal 10 tisíc, to už bylo divné.

Musela jste podstoupit nějaké vyšetření?
Nejdůležitější byly psychotesty. Primářka mně udělala psychologické vyšetření, od sociální pracovnice Machačové jsem měla pokyny kývnout na vše tak, aby z toho vyplynulo, že chci zamezit početí. Výsledek vyšetření jsem podepsala, doktorka též. Když jsem si ale v nemocnici konečně uvědomila, co se mnou hodlají provést, utekla jsem na poslední chvíli k rodině. Ale paní Machačová se o tom velice brzy dozvěděla a pohrozila, že nám zastaví rodinné přídavky.

A co manžel, souhlasil se sterilizací?
Nesouhlasil, samozřejmě, nechtěl to. Paní Machačová mně však tvrdila, že to bude jen na pět let, že si dáme oddych od dětí a potom zas budu moct přijít do jiného stavu. Po pěti letech ale nebylo možné otěhotnět a můj muž mne kvůli tomu opustil nejprve na 14 dní a potom odešel natrvalo. Podezíral mě z nevěry, protože jsem se mu nevěnovala sexuálně – po této stránce jsem po sterilizaci úplně mrtvá. Nelíbila se mu ani jizva, která na břiše po operaci zůstala. Po rozchodu jsem si našla jiného partnera, ale ten chtěl také děti. S nechutí k sexu jsem na tom byla stejně i s ním.

Nastaly nějaké zdravotní komplikace?
Změnila se mi menstruace, kterou mám jen jeden den. Mám pocit, že se dost změnila i moje povaha, obzvlášť to vnímám kolem měsíčků. Mívám migrény a bolesti celého spodku i pánve. Někdy mám pocit, jako kdyby mně měla vypadnout děloha. Odrazilo se to i na psychice, mívala jsem deprese, protože nemůžu mít děti. Cítila jsem se méněcenná.

Jsou pro vás přínosná setkání, na nichž hovoříte s ostatními ženami a právníky nejen o svých zkušenostech, ale i o připravovaných krocích?
Než se toto téma vůbec otevřelo, braly jsme to všechny jako normální věc, nepřišlo nám, že na nás bylo učiněno nějaké příkoří, protože jsme neměly srovnání. Ulevilo se mi, když se o tom začalo mluvit. Až teď jsem si uvědomila, že to bylo cílené proti romské komunitě. Vzkázala bych všem ostatním ženám, aby si cokoli, co se týká zásahu do jejich těla, nechaly podrobně vysvětlit, i když jsou třeba negramotné. Pokud mají podobné trápení, určitě by měly dát o sobě vědět. Není to hanba.