Při oslavách osvobození a 60. výročí konce druhé světové války se v Plzni uskutečnila velkolepá podívaná, při které defilovala historická vozidla a vojenská technika z 2. světové války. V některých jiných městech se sešli extremisté, kteří výročí konce války pojali jako příležitost k veřejné prezentaci své ideologie, s níž se v uplynulých letech Romové „seznámili“ při lynčování.

Lucie Bajgerová z Plzně mně vyprávěla svoji zkušenost s tlupou skinheadů, kterou před několika lety potkala na plzeňském nádraží. „Můj sedmnáctiletý vnuk se měl vrátit vlakem z návštěvy u příbuzných. Protože se mnohokrát stalo, že skini napadli Romy, šla jsem mu naproti k nádraží. Měla jsem s sebou tříletého vnuka, který se moc těšil na mašinky. V nádražní hale jsem si povídala se známou, která se tam náhodou objevila. Vůbec jsem netušila, jak velké nebezpečí hrozí mě i vnukovi. Stalo se to v okamžiku. Do haly vpadla velká skupina holohlavých skinů a když nás uviděli, rozběhli se a obstoupili nás. Moje známá rychle utekla a jsem tam zůstala sama s tříletým dítětem, které jsem vzala raději do náruče. Skinheadi drželi řetězy, rukavice měli plné kovových kroužků a drželi hole připomínající policejní obušky. Začali hrozně křičet a dorážet na mě i na vnuka. Chodili okolo nás v kolečku, mávali řetězy a holemi. Byla jsem v šoku a nevydala ze sebe ani hlásku. Prostě to nešlo. Nemohla jsem mluvit, pohnout se, ani cokoli jiného. Jediné, co se mi honilo hlavou bylo: jak zachránit dítě? Přemýšlela jsem, že nejlepší bude padnout na zem a chránit je vlastním tělem. Nedokážu odhadnou, jak dlouho to trvalo, ale pro mne to byly věky. Zoufale jsem hledala někoho, kdo by nám pomohl. Ale lidi procházeli kolem a jen se dívali. Nic víc. Nakonec přišel nějaký nádražák s policistou. Začali se skiny mluvit a přemlouvat je, aby nás nechali být. Skini neustále řvali, ale postupně začali odcházet. Policista mě chtěl vyvést z nádraží, ale já jsem nemohla odejít, protože jsem čekala na staršího vnuka. Policista se mnou šel k vlaku, kterým přijel, a pak nás vedlejším vchodem doprovodil ven z nádraží.“
Podobných zážitků Romové prožili nespočetně. A jak se někde ukázalo při oslavách 60. výročí konce války, skinheadi ještě stále nejsou minulostí. Na to bychom neměli zapomenout.

Dezider Giňa