Jen kříž je na památku těch, co byli z Letů
a jejich duše odešly do jiných světů.

Tehdy nehřály je slunce paprsky zlaté,
v tom táboře za dlouhým ostnatým drátem …
I dětský pláč utichl navždy ve vězení …

Kdo může za to velké lidské utrpení?
Proč ztichla harmonika, co všechny Romy veselila?
A proč navěky je černá země pohltila?
Kde zůstal oheň, který do tmy zářil?

To ďábel všechen život navždy zmařil!
Písmo zlaté navěky je vryto do kamene.
Ať nikdo nikdy neříká, že zapomene!

Leti - Emil Cina

Savore so adaj sam,
amenge o kerestos sikavel o oda than.

Odoj o kham daralas te avel,
Bo andro oda taboris
so esas ophandlo drotendar
o čore manuša phares buťi kerenas,
roviben, nasvaľipen the bari dar.

Kaj imar lengere bare droma?
Kaj odi harmoňika, so bašavelas kijo Roma?
Sa pes našaďa andre odi kaľi phuv.

Džung manuš so o vast ko beng
hazdelas le manušenge jov o voďi,
dživipen iľa.
Somnakune ľitera andro bar hine thode,
Vaš ola Roma amen so sam – nabisterďam!