Praha – Romské sdružení Dženo uspořádalo 20. května konferenci Romové v sociálních změnách.

Konference byla zaměřena na posuzování dopadu nově připraveného zákona o sociální nouzi na sociálně slabé občany a mezi nimi početně nejsilnější skupinu občanů romské populace.
Konference byla nebývale početně navštívena, což je nesporný klad. Jinak však probíhala podle obvyklého scénáře i obvyklým způsobem.
Nejdříve hovořily tzv. autority: náměstek ministra práce a sociálních věcí, primátor města Ústí nad Labem, vládní zmocněnec pro lidská práva a zmocněnkyně slovenské vlády pro záležitosti romských komunit. Tato skupina přirozeně hodnotí sociální situaci i připravovaný zákon ze svého pohledu.
Nelze jí upřít snahu o co nejlepší způsob uplatňování principů motivace pro vyhledávání zaměstnání i vlastní interpretaci uplatňování pravidel sociální a hospodářské politiky vůči sociálně slabším a to z pohledu těch, kteří tyto principy zavádějí a realizují v praxi a z moci úřední. Přitom prohlašují, a snad jsou i přesvědčení, že tyto principy jsou uplatněny vůči všem naprosto rovnoprávně.
V další části konference však vystupovali spíše ti, kteří hájí zájmy lidí trpících nedokonalostmi zmíněných principů při jejich uplatňování a prokazují, že nedokonalosti a nerovnosti jsou skutečností, kterou nelze popřít.
I při této konferenci zřetelně vystoupil tento rozpor na povrch; jeho řešením se postupně většina účastníků snažila věcně zabývat. Objevilo se však jen málo toho, co bychom mohli nazvat konkrétními návrhy, které by tento rozpor vyrovnávalo. Zcela jistě také proto, že přednášející autority si vždy odpřednášejí svoje povinné penzum a s omluvou nebo potichoučku zmizí. Už se pak nedozví nic z toho, co by pro ně mohlo být podstatné v jejich práci a v nápravě rozporů. Tak to chodí na většině konferencí, a tak to proběhlo i tady.
Co s tím? Nevím.
Je však vidět, že máme co do činění s malou vnímavostí autorit pro názory kritiků povětšině z nevládní sféry a naopak s velkou kritičností z druhé strany, aniž si většina kritiků dá větší práci se studiem předkládaných materiálů, aby je věcně a přísně mohla posuzovat. Máme se všichni ještě hodně co učit!
Stále jen v mezích mírného pokroku.

Karel Oswald